PARTNEŘI

Tatranská šelma Vertikal

Ojedinělá akce v nejvyšším pohoří Slovenska nese zajímavý název Tatranská šelma. Účastníci si mohou vybrat mezi verzí Vertikal 7,2km / +1427m, nebo Ultra na 55km, která se koná o tři týdny později. V sobotu 1.8. byl na programu tedy Vertikal. Záměrem bylo získat na co nejkratší vzdálenosti co největší převýšení a to ideálně splňuje trasa ze Starého Smokovce na vrchol Slavkovského štítu. Ačkoliv jsem do vrchu odběhl už poměrně dost různých závodů, tak jsem přesto očekával, že tento bude něčím odlišný. A předtucha se naprosto potvrtdila. Hlavním specifikem je místní žulový podklad. Závod by se dal s trochu nadsázky rozdělit na dvě poloviny. První, trochu delší (cca 4km) je klasický běh do vrchu s obtížným profilem. Na kilometr se sice zdolává více než 200 výškových metrů, ale i přesto se běží lesem po široké cestě, později lesní pěšině, která přechází v horský chodník. I zde se ještě úspěšně dá držet tempo. Krok je sice nepravidelný, ale trať je zatím relativně běhavá. Tyto podmínky končí právě okolo čtvrtého kilometru, kdy začínají žulové splazy a skalnaté bloky, které navíc komplikují i orientaci na trati, která je vyznačena pouze turistickou značkou. Z mého pohledu je tato pasáž nejobtížnější, ačkoliv je do cíle ještě daleko. Vrchní čast je sice příkrá ale je již vidět vrchol a o trase už je větší přehled. Vše sečteno a podtrženo – běžec bez zkušenosti pohybu v Tatrách má velký handicap a v druhé časti může velmi ztratit. V podstatě tím popisuji svůj příběh tohoto závodu. Ačkoliv byl zájem o start v závodě veliký, tak organizátoři mohli vzhledem k Tatranskému národnímu parku prodat pouze dvě stovky míst v závodě. Kapacita byla brzy naplněna, což potvrzuje oblíbenost akce, která nemá na Slovensku obdoby. Po výstřelu šel do čela ostrým tempem několika násobný obhájce vítězství Jozef Hlavčo. Tempo se na prvním kilometru pohybovalo okolo 5:00 – 5:30/km. Já jsem se držel s pozdějším druhým v cíli, kterým byl Ján Ďurmek. Na Hlavča jsme ztráceli okolo 5 s. Ve stejném duchu jsme pokračovali až za občerstvovačku, která byla na Slavkovské vyhlídce cca na 3,5km. Náskok na další běžce za námi již byl znatelný a proto ikdyž jsem na běžce před sebou záhy začal ztráce, tak jsem cítil, že není důvod k panice, protože pocitově se mi běželo dobře. Jenže vše se změnilo během dalšího kilometru. Ďurmek mi v serpentinách odběhl tak, že jsem ztratil oční kontakt a v jedné z ostrých zatáček jsem pokračoval rovně. V klečích jsem zjistitl tuto chybu a musel vyčkat na čtvrtého Tomáše Macečka. Po návratu na trať jsem na něho již ztrácel dobrých 200m a třetí místo bylo v nedohlednu. Pokus s tím ještě něco udělat byl, ale na místních kamenech se už tempo o moc víc zvýšit nedalo. Navíc jsem jen v těsné blízkosti za sebou měl dva běžce a musel se spíš soustředit na to, abych uhájil, alespoň svou pozici. To se podařilo napůl a svou roli sehrála opět znalost trati. Do cíle to vypadá ještě daleko, ale realita taková není a tak jsem těsně čtvrté místo prohrál. Nutno říci, že soupeři byli v druhé části trati technicky výrazně lepší a bez náskoku, který jsem právě v první části budoval jsem neměl šanci. Celkově je to motivace do dalšího ročníku, kde by se dala tato zkušenost prodat a napravit si trochu reputaci. Závod sám o sobě má výbornou atmosféru a nelze ho nedoporučit! Organizátoři ví, jak na to a zaslouží obdiv, neboť zajistit servis v cíli ve výšce přes 2400m není snadné. Vše zakončené v luxusním hotelu s výborným obědem v ceně startovného za 10 eur byla jen třešnička na dortu. Ještě jednou díky za super akci!

Foto: Orolin Pavol, Matuš Vnenčak

Archiv příspěvků