PARTNEŘI

Outdoortrophy

Další z řady extrémních štafetových závodů byla rakouská Outdoortrophy. Závod, který se koná v oblasti Bregenz má dvouletou periodu a podobně jako v Dolomitenmannovi si zde štafetu předá běžec do vrchu, paraglidista, vodák a cyklista. Technika Brno Extreme Abuelo vyslala do závodu mezinárodní tým ve složení Milan Janata, Patric Hoerhager, Pavel Srbecký, Jan Jobánek. Celý tým podal vyrovnaný výkon a mohl se tak těšit z výsledku, který předčil jejich očekávání.

 

Závod poznamenaly rozmary počasí. Ještě den před závodem si paraglidisté mohli trénovat svou disciplínu za jasného počasí, ale už v podvečer se přihnala bouřka s krupobitím. Místy se příkopy naplnily ledovou třeští, která ještě dlouho poté rozmrzala, neboť teplota rázem spadla o deset až patnáct stupňů. Bohužel do druhého dne se už ráz počasí nezlepšil, což nevadilo až tak běžcům, jako právě paraglidistům. Ačkoliv se dosti dynamicky hýbalo s časem startu, aby se podmínky pro let zlepšily, tak bohužel do vzduchu nezamířil ani jeden z letců a místo toho byl zařazen běh s padákem.

Běh je na Outdoortrophy specifický, vystřídají se zde všechny povrchy a když se k tomu přidá hustá mlha, tak to není nic jednoduchého. Bezprostředně po startu trať provede běžce částí městečka Egg. Asi po pěti stech metrech si na čele už razil cestu největší favorit Petro Mamo z Eritrei. Svůj vlastní závod si dovedl až do cíle a s přehledem zvítěžil, ikdyž časem o téměř dvě minuty horším, než v roce 2013. Za ním se však rozhořel tuhý boj, který jsem měl možnost do sedmého kilometru pozorovat. Ondřej Fejfar a Markus Hohenwarter běželi vyrovnanou partii. Marně jsem však čekal, že jeden z nich ostré tempo na stoupající asfaltové silnici nevydrží a dá mi šanci zaútočit na průběžné trétí místo. V začínající klikaté a velmi prudké horské pasáži již běžel každý osamocen v mlze a největším soupeřem začala být trať. Sledování značení společně s vyčerpávajícím stoupáním bylo náročné obvzlástě pro běžce, kteří zde měli premiéru. Naštěstí jsem se nestal obětí bloudění, které údajně postihlo pár jedinců. Ve stoupání po pastvinách jsem za sebou začínal registrovat dotírajícího běžce, který evidentně věděl kudy dál. Nejvyšší vrchol trati je zde netradičně cca 3 km před cílem závodu, do kterého se již běží po hřebeni. Přesně na horizontu jsem byl dostižen a utvořili jsme dvojici. Několik proběhnutí ohradníky a už se blížila finální část. Soupeř trať evidentně dobře znal a věděl, kde nastoupit a rázem jsem ztratil 20s. Naštěstí zafungovala domluva s Kačkou, která stála asi 400 m před cílem. Mohl jsem tak do finiše dát vše a předat v kontaktu.

Patric potvrdil své odvážné domněnky o tom, že disciplínu vyhraje a bez problémů se posunul na čtvrté místo a začal stahovat třetího. Ve hře bylo rázem umístění na bedně a to i po vodácké části, kde byla ztráta už i pod minutu. Honzu jsme na kole cestou ve výjezdu několikrát povzbudili a i přes předzávodní obavy z dlouhého výšlapu s kolem na zádech nakonec právě v tomto místě zaútočil a ztrátu smazal na minimum. V cílovém sjezdu se dvojička zcela spojila a rozhodly detaily a možná i večerpání ze stíhací jízdy. Jedna špatně najetá zatáčka a bylo rozhodnuto o celkovém čtvrtém místě pro Techniku (3:57:50). Vítězem se stal nasazený tým Landrover (3:45:48), na druhém místě český OpavaNet (3:52:17) a třetí Blue Sky (3:57:33). Výsledky jednotlivců Techniky Brno Abuelo v disciplínách: Janata (5.), Hoerhager (1.), Srbecký (5.), Jobánek (3.)

Archiv příspěvků