PARTNEŘI

Misurina skymaraton 2019

záznam GPS: ZDE , výsledky: ZDE

Misurina je krásné horské městečko rozkládající se okolo stejnojmenného jezera v srdci italských Dolomit v nadmořské výšce okolo 1800 mnm. Dominantou oblasti jsou „Tři věže“, nebo také Tre Cime, či Drei Zinnen… kdo někdy vyrazil do Dolomit, tak určitě o tomto skalním útvaru, okolo 2900m vysokém, zaslechl. Stal se také motivem několika závodů a jedním z nich je právě Misurina skymarathon od organizátorů Tre Cime Experience s délkou 42km a převýšením 3000m. Nádherný avšak velmi těžký závod s pasážemi po řetězech, spoustou těžkých seběhů i výběhů se mi podařil v roce 2017 vyhrát a porazit bronzového z nedávného Mistrovství Evropy ve skyrunningu Daniho Junga (více zde).

Podpora týmu na Dolomitenmannovi!

Pouze hodinu od Misuriny leží Lienz, město, které každoročně první víkend v září ožije ve jménu Dolomitenmana, kde pravidelně startuji za Techniku Brno Extreme (letos vzhledem k 15.místu z loňska vybírám nucenou pauzu pro možnost amatérského startu v příštím roce). Spojení s touto nezapomenutelnou týmovou akcí bylo nasnadě. Závod ovlivnila nepřízeň počasí a po dlouhých letech změna běžecké části na vrchol Hochstein zamíchala kartami. Běžecká část Dolomitenmanna je odjakživa synonymem brutálního běhu do vrchu (12km/+2000m), letos proto možná mnozí podcenili alternativu, která ovšem nebyla o moc snadnější. Technika Brno Extreme zahájila třetím amatérským místem Andreje Paulena, Ondra Fejfar ztratil, ale prodral se do cíle, aby mohla nastat fenomenální stíhací jízda. Někdy se to stane, že když není co ztratit, tak to najednou vše šlape a to se přesně stalo. Do závěrečné části vodáckého úseku vstupovali oba týmy Techniky společně a bylo z toho opět podium, tentokrát 3. a 5. místo. Týmová oslava v cíli, rychlé rozloučení a poté už do Misuriny na zahajovací ceremoniál.

Počasí, které nám svědčí.

Ačkoliv začátek září je v ohledu na počasí v horách velmi stabilní, tentokrát tomu tak není. Předpověď hlásí pouze 4st a od 1800m sněžení, popřípadě vytrvalý déšť. Start v osm hodin ráno, poslední informace o změně trati, která bude velmi podobná té z roku 2017. Tvar osmičky, první okruh těžší okolo již zmiňovaných Tre Cime do výšky 2450m. Hned od úvodu se do čela nikomu nechce, nakonec to na sebe bere vynikající italský skyrunner Luck Cagnati (25. z veleprestižního závodu Siere – Zinnal). Mlha, déšť ztěžují orientaci a Luck vypadá, že ví kudy kam, držím se mu v patách až na nejvyšší vrchol trati. V seběhu potvrzuje své kvality a na čele vytváří nepatrný náskok. Terén je velmi náročný – mokrý dolomitský vápenec nejen že svou barvou sníh připomíná, ale místy i podobně klouže. První změna trati letošního ročníku vede stoupáním do velmi prudkého suťoviska, zde nastává i nejpomalejší kilometr závodu (13:00min). Stoupání do 2300m přináší krom vytrvalého deště první sněhové, spíš ledové vločky, vichr a myšlenky na to, že bunda v povinné výbavě není jen pro nic za nic. Opět velmi náročný seběh serpentinami a pasáže, které jsou opravdu „o život“, potvrzuje Ivan Kestler: „Byla to obrovská rána, chvíli jsem přemýšlel, jestli mám všechny zuby a půl hodiny ze mě tekla krev“. Nakonec se jednalo jen o nepříjemnou odřeninu v obličeji, Ivan zabojoval a doběhl na perfektním 11. místě. Druhá část závodu, trochu závist Luckovi, že mizí do cíle, ale uklidnění, že bude rozhodně „běhavá“, protože se jednalo o totožnou smyčku z roku 2017 akorát v protisměru. I tak nejpomalejší kilometr této „běhavé“ části dosahuje na 9:00min. Jedná se však o krásné, avšak těžké traily plné kamenů, kořenů, nicméně trať již připomíná daleko více terén, který můžeme nalézt i v Krkonoších, avšak se pohybujeme stále okolo 2000mnm. Trochu děsivý je poslední seběh. Vzpomínky z roku 2017 vyvolávají chodecké pasáže po pastvině a to se nyní poběží dolů? Organizátoři ale nic nepodceňují, ačkoliv je opravdu psí počasí, tak každých sto metrů stojí zachumlaný záchranář. Seběh až do úrovně 1700m k chatě, kde povzbuzuje místní personál, to je Itálie! Horský běh opravdu milují a i tato scéna to potvrzuje. Jen pár kilometrů do cíle připomínající běh v potoku, který se utvořil úzkou pěšinou. Naštěstí Salming Trail 5 drží jak přibité, díky za to, že jsem v pořádku opět u jezera! Poslední rovinka, ruce nad hlavu a obhajoba titulu z roku 2017 je tu…konečná délka 39km potvrzuje lepší čas oproti 2017, avšak při stejném převýšení. V průměru na kilometr téměř totožně okolo 6:00min. Vyhlášení ve velmi přátelském duchu, skvěle zajištěné a proto jistě na viděnou příště, nejspíš za dva roky, protože příští rok by měl opět dostat přednost Dolomitenmann…nebo stihnout oba?

 

Archiv příspěvků