PARTNEŘI

MALTA HALFMARATHON ZURRIEQ

Pro mnohé je odpočinek po dlouhé a náročné sezóně ve znamení naprostého volna, já jsem si vybral směr spíše aktivního odpočinku na cestách po krásném středomořském ostrově Malta. Atraktivním lákadlem bylo zejména příjemné klima a bezesporu zajímavá cena této destinace. Ve spojení se zjištěním, že se právě v období poloviny listopadu koná menší půlmaraton (www.maltamarathon.com), bylo rozhodnuto.

Při troše šikovnosti se dá týdenní pobyt s polopenzí v 3* hotelu, wellness a přímými lety z Prahy pořídit pod deset tisíc korun. Doba letu okolo 2 h 20 min činí z Malty velmi zajímavou destinaci i na kratší dovolenou, či sportovní pobyt. Již dopředu jsem si naplánoval každodenní trasy, abych na místě neztrácel čas a řídil se jen navigací v hodinkách, které jsou v takových případech skutečně k nezaplacení. Jsem si jistý, že bez nich bych se v maltských uličkách motal ještě nyní.

Velkou výhodou a zároveň i nevýhodou je historická vazba na Anglii. Bývalá kolonie je nyní již samostatným státem, ale britský vliv je cítit na každém kroku. Pro běžce a turistu jsou jistě nejzásadnější dvě skutečnosti a to jízda vlevo a angličtina jako druhý oficiální jazyk. Doprava je na Maltě opravdu chaotická a oproti Anglii je vše umocněno ještě velmi nepřehlednou spletí infrastruktury malých uliček, zejména ve městech a jejich okolí. Pro běžce to znamená velkou obezřetnost při pohybu po silnicích, avšak velmi příjemným překvapením bylo zjištění, že i mimo silnice se zde dá běhat a to v kulisách překrásné přírody – útesů. Pojďme si tyto trasy společně proběhnout…

DEN 1. – První dojmy!

Přílet podvečerním letem s hodinovým zpožděním znamenal první nádech teplého vzduchu (+ 20 st!) okolo jedenácté večerní. S německou cestovní kanceláří nečekejte početné transfery na hotel. My jsme jeli z ČR tři a nafasovali osobního řidiče, který se hned dal konverzace, což je specifikum tohoto místa – každý předpokládá, že si anglicky rádi popovídáte, což je super a velmi to zpříjemní a zároveň zjednoduší pobyt. Na hotelu okolo půl jedné ráno, raději hned do postele, vždyť Tonny, místní běžec, mě nabere už v šest!

DEN 2. – ZURRIEQ HALFMARATHON

Budíček před pátou, snídaně a hurá vyhlížet Tonnyho. Ten je na čas u hotelu a společně vyrážíme přes celý ostrov na start závodu. Předpověď je přijatelná, nemá tolik foukat a mělo by jen lehce sprchnout… již nyní bych se u tohoto tvrzení pozastavil. Na Maltě vše závisí na slunci. Pokud svítí, tak je vedro! A vítr? Ten je stále, záleží jen na tom, jestli větší, nebo menší. Pro koupání v těchto měsících je tedy nezbytné nalézt si závětří, pak je na slunci opravdu velmi horko!

Tonny již měl připravená čísla, vše zařízené, takže po krátké rozběhání jdeme na start s jeho neustálým upozorňováním na to, ať jsem na silnicích při závodě opatrný, že je sice trať zajištěna policií, ale i tak se mám velmi rozhlížet. Na startu půlmaratonu před místním kostelem se pohodově řadí cca tři stovky půlmaratonců, všichni se srdečně zdraví a je vidět, že závod zde je svátkem. Již v půl osmé zazní výstřel a jdeme vstříc maltským silničkám. Do čela vyrazí dvojice běžců. Znalý výsledků předešlých ročníků, které nebyly časy nijak oslnivé, si říkám, že času je opravdu dost a závod si raději užiju a nepřepálím ho, proto první kilometr za 3:25 je ideální. Už tady ale vnímám silný vítr a říkám si, že je asi lepší přepálit, než běžet sám. Relativně pohodově dobíhám dvojici před sebou a v tu chvíli začíná tradiční ohlížení a pokukování kdo že to přiběhl a kdo že jako poběží na čele. Do větru se očividně nikomu nechce a tak všichni běžíme vedle sebe, ale nikdo nechce přidat a tak tempo opadá na 3:40, na 3:50/km. I když jsem si před závodem dal za cíl, že se nikam nepoženu a poběžím na výsledek, tak tohle už je opravdu moc! Vždyť se k nám začínají připojovat i běžci zezadu! Proto začínám trochu „tahat“ a když se k nám docvakne čtvrtý, tak vracím tempo na 3:30/km, avšak stále se snažím držet si prostor pro nástup, protože vidím, že soupeři se rozhodně nepustí. Nicméně čtvrtému jsem tím opravdu nepomohl a zůstali jsme opět tři, což byl cíl, protože odejít bez placky bych tu nechtěl. Na desítce vše beze změn, tempo opět průměrně kolísá, spíš opadá, všichni máme očividně rezervy, soupeři občas mezi sebou něco prohodí a vyrozumím z toho, že si mě chtějí otipovat. Blíží se patnáctka a to je místo, kde jsem si postupně stanovil, že zkusím dát posledních 5km po 3:30/km a uvidíme. Očividně to není ale jen můj plán a když se dostáváme na 16.km za 3:30, tak přichází ostrý nástup etiopského soupeře, skupina je rázem na hadry a bohužel během pár chvil vidím, že tudy cesta nevede. Snažím se proto držet plánu s tím, že do cíle je ještě daleko a třeba se povede soupeře dotáhnout tempově. Mezitím se na čele opět spojí a i když 17. km mám pod 3:20/km, tak ztrácím pár desítek metrů. Postupně chápu, že je rozhodnuto, začíná se projevovat také horko a vlhko, které je dalším specifikem ostrova a proto se uspokojuji s bronzem a užívám si ho v poklidném tempu až do cíle. Postupně chápu, proč se zde nikdy dle výsledkových listin moc rychle neběželo a vlastně jsem spokojen, že jsem si díky tak velké převaze soupeřů mohl závod užít v závěru. Až při vyhlášení se dozvídám, že vyhrál maltský rekordnam v půlmaratonu Charles Debono, který rekord utvořil časem 69:09 min před měsícem ve Valencii. Charles mi pak povídá, že druhý sice pobývá dlouhodobě na Maltě, ale startuje za Etiopii a „má dobrou genetiku“ a že je těžké s ním závodit. Plánovaný déšť opravdu nepřišel a vyhlášení na příjemně prosluněném náměstíčku bylo super zahájením mého tripu. Navíc je deset hodin a celý den ještě přede mnou! Takže hurá do bazénu…

DEN 3. – PRVNÍ POHLED NA ÚTESY…

Aktivní odpočinek znamená nehledět na čas a užívat si běh dle jeho podstaty samé – opravdu zábava a s batůžkem první kilometry mezi políčky ohraničenými kamennými zdmi, také první kopce a první vyvrácení toho, že zde je jen rovina. Po třech kilometrech na betonovém chodníku, mezi domy a po silnici jsem v „lese“. Lesy zde nejsou, ale pár porostů se zde přeci jen najde a jedná se spíš o olivovníky, či kaktusy. Nicméně zde vede příjemná až horská silnička s vápencovým podkladem, štěrk, kameny…ideál. Blížím se k horizontu a … WOW! Z ničeho nic krásný pohled na vlny rozbíjející se o útesy, po kterých vede krásná klikatá stezka. Tak tam poběžím! Vítr ve tváři, ostré, větrem proděravělé vápencové kameny pod nohami, výhledy, paráda. Klesám na pláž, kde se chystají na svůj job letci na kitech. Obíhám je na další, hliněný útes. Opravdu hliněný! Zajímavá kombinace vápence a hlíny je super variantou pro běh, pokud neprší, jinak se na těchto stezkách utopíte v bahně a nejspíš sklouznete do vln Středozemního moře. Zde jsem objevil nejhezčí místo celého výletu, k běhu jak dělané! Návrat vesničkami okolo tradičních místních kostelů, které jsou vystavěny do obrovských kopulí.

DEN 4. – PRVNÍ VYDATNÝ LIJÁK

Deště jsou v zimním období běžnou součástí místního počasí a byl jsem s tím smířený. I v takovém případě ale teplota nepadá pod 15 stupňů a není to tedy takový problém. Problém je bahno, které se nachází všude mezi vápencovým podložím a je to jíl, který se nepříjemně smeká a lepí. Právě z tohoto důvodu jsem musel část trasy po pobřeží změnit a vydat se městem. Myslím, že za suchého počasí by byla trasa ale exkluzivní a podobala by se té z předešlého dne. Takto jsem byl rád, že po zdolání několika bahenních kilometrů jsem se vydrápal na silnici a pokračoval k vesnici Pepka námořníka, kterou zde vystavěli filmaři pro hraný film a po natáčení ji nechali jako atrakci. V lijáku, který se spustil od 25. kilometru jsem s radostí přidal do tempa a upaloval na hotel.

 

DEN 5. – MARATON SEVEREM

Severní část ostrova mě oslovila nejvíce a proto jsem si ji vybral pro svůj nejdelší běh, který činil bezmála 45km  a skrývalo se v něm +1000m převýšení. To jen svědčí o tom, že pokud se na Maltě vydáte k pobřeží a budete chtít poznávat trailové cestičky, tak počítejte s tím, že z útesů párkrát k moři seběhnete, nejedná se ale o „vrchařinu“ a v cíli budete sami překvapeni, kolik že vertikálních metrů jste opravdu zdolali. Na severním cípu ostrova jsou zajímavé rybářské vesničky a výhledy na ostrov GOZO, mimochodem bydliště vítěze půlmaratonu Zurrieq. Velmi povedená trasa po příjemných cestičkách mě po dvou a půl hodinách zavedla ke kryté zátoce, kde by byl jen hřích se nevykoupat. Voda velmi příjemně teplá, určitě teplejší než vzduch. Voda nevychladne díky tomu, že i v noci jsou stabilní teploty jen velmi nepatrně nižší, než ve dne.

DEN 6. – PEMBROKE

Na druhou část pobytu jsem si naplánoval kratší a také možné méně atraktivní lokalitu, kterou jsem i tak chtěl ale poznat. Část ostrova směrem ke hlavnímu městu Valleta je velmi zastavěná a pro běh tedy nevhodná, ačkoliv po pobřeží se opět dá zajímavě probíhat, nicméně zde již nejsou vysoké útesy a pobřeží je střeženo jen všudypřítomnými věžemi. Těch je na ostrově stejně jako opevnění z různých období nespočet. Opravdu je znát, že Malta leží na frekventované lodní cestě středozemním mořem.

DEN 7. – L-IMDINA A TA DMEJREK 253 mnm

Třešničkou na dortu byl výlet do bývalého hlavního města Imdina, které je celé opevněné a patří mezi architektonické skvosty. Hned za ním se nachází nejvyšší hora Ta Dmejrek. Musím přiznat, že to byla „nejtrapnější“ nejvyšší hora, kterou jsem kdy zdolal. Prostě běžíte po rovině a najednou jste tam. Ale útesy hned pod ní jsou překrásné a to je přesně to, proč se tam vyplatí vyrazit. Můžete po nich jet i autem po tzv. panoramatic road. Z té jsem poté seběhl na pobřeží a pokračoval po 50 m útesech, které se kolmo tyčí nad mořem a tvoří opravdovou stěnu. I zde stejně jako na mnoha místech ostrova se nachází tzv. R.T.O. Jsou to oblasti, kde místní střílí. Sice zde nic moc nežije, ale střelba je zde „národní sport“ a proto na mnoha místech narazíte na patrony z brokovnice. Většinou pánové sedí v kamenných posedech a vyhlíží na malé ptáčky, které mají nastražené v klecích jako návnadu na ty větší, které poté loví. Občas tedy překážka v naplánované cestě vzhledem k tomu, že narazíte podobně třeba jako v Řecku na vrata s cedulí private a můžete se otočit a nebo riskovat, že na vás vyběhne pes, či vás postřelí. Já jsem se naštěstí setkal u vstupu na útesy s místním farmářem, který mi za slušné optání otevřel a na své pozemky pustil. S „myslivci“ jsme na sebe poté jen mávali a díky bohu, že jsou běžecké věci tak pestrobarevné. Myslím, že je to spíš styl chataření. U každého „posedu“ je i políčko a pánové z měst si sem jezdí odpočinout.

DEN 8. – VEDRO, VEDRO A ZIMA

Poslední den znamenal už jen lehké ranní proběhnutí pro dobrý pocit a slunění u bazénu. Počasí se opravdu vydařilo. Ve vnitrobloku hotelu nefoukalo a na slunci se tím pádem nedalo vydržet. Jen těžko se tak opouštělo místo, kam se určitě jednou rád vrátím a kdo ví, možná to nebude trvat tak dlouho, vždyť jarní půlmaraton tu je už v únoru. Malta mě celkově velmi příjemně oslovila a překvapila. Zcela jistě se nejedná jen o betonový ostrov ve Středozemním moři. Má také mnoho krásné přírody a architektury z doby Maltézských rytířů, či neolitické chrámy starší než samotné pyramidy. Ve spojení s perfektní dostupností a výbornou komunikací na místě nelze jinak než doporučit! A teď hurá na sníh zpět do reality…

Archiv příspěvků