PARTNEŘI

Jilemnice – Žalý

Vítězství v Jilemnici zadarmo? Nikdy!

Jilemnice je Mekka lyžařů a sport tu má zcela jiné postavení, než kdekoliv jinde. Byla to jedna z nejúžasnějších věcí, kterou jsem mohl při více než ročním působení v tomto Krkonošském městečku zažít. Proto se sem rád vracím a když je příležitost si zde zazávodit s cílem v těsné blízkosti našeho „base campu“ (pension Panorama Benecko www.pension-panorama.cz) pro veškerá soustředění Run4fun, tak je to velká výzva. I přesto že, mi závod z Jilemnice na Žalý moc nesedí…

Trať která prověří!

Jedná se o velmi intenzivní „desítku“(cca 9,5km), s mnoha kontrasty (+ 600m / -60m). Na trati naleznete vše od rychlých seběhů, po opravdu horské kamenité pasáže, popřípadě louky připomínající sjezdovku. Tempo kolísá od 3:00/km po 6:30/km a kdo není na sto procent připraven, tak to pocítí.

Od startu na čele, v cíli druhý…

Závodů je mnoho a účast tím pádem na tuzemských bězích slábne. V Jilemnici tomu není jinak. Doby kdy na startu bylo 300 běžců jsou pryč a nebýt místního pořádajícího spolku ČKS SKI Jilemnice, tak by i takto pěkný závod neměl důstojnou kulisu. Naštěstí místní to berou jako mistrovství světa a tak závodu nechybí komentátor, kvalitní zázemí, občerstvení v cíli i na trati, či pěkné ceny. Je vidět, že tu sportu rozumí!

To potvrzuje právě i komentátor, který od úvodu informuje příchozí o veškerém dění a historii závodu. Během chvíle všichni ví, že mezi favority patří právě mladí nadějní lyžaři místního spolku, či Martin Berka, několikanásobný vítěz závodu. Na prvním kilometru to nevypadá jinak. Po každoročně „bláznivém“ seběhu z Jilemnického náměstí se vše třídí v náběhu do tzv. „Žlábku“. První kilometr za 3:20 signalizuje solidně rozběhnutý závod a je čas jít na čelo. Na prvním horizontu dobíhám biatlonistu Pavla Dvořáka, ale v seběhu si bere své místo na pár vteřin zpět. Pak už chci ukázat, že se poběží svižně a diktuji tempo do kopce nad Valteřice, bohužel už zde vidím, že ten uvolněný pocit, který zde převládal vloni, chybí a v následném seběhu musím odpočívat, což je vidět i na čase…tento kilometr by bylo třeba běžet pod 3:30, ale mě pípá bohužel o deset vteřin hůře. Na čele se stále nedaří nic moc vymyslet a ačkoliv se snažím být aktivní, tak ve stoupání na Křížovky jsme stále dva a Tomáš Lukeš se celkem bez problémů drží. Průběh cílem dorostenců na Křížovkách zvládáme atleticky a zdá se, že by to konečně mohlo dopadnout, abych se osamostatnil na čele, navíc je před námi pasáž, kterou jsme s Ondrou Fejfarem (několikanásobný vítěz závodu) před měsícem tvrdě trénovali …konečně… pár metrů náskoku, ale pocity stále dost marné, respektive vnímám že to asi nepůjde rozhodnout tak snadno. Nejde o vyčerpání, ale není tam nic víc, chybí dynamika a život, který by v tuto chvíli znamenal zvýšit na posledních deset minut tempo a doběhnout do cíle v čase pod 42min. Chybí tomu tak málo a ve výsledku tak moc. To by znamenalo i spokojenost s predikovaným časem.

Bohužel povedený horský maraton před 14ti dny byl velkou motivací do tréninku. Navíc nohy spolupracovaly jak nikdy po takto náročném závodě a mohl jsem už druhý den po příjezdu absolvovat krátké úseky na dráze a pátý den navázat poměrně náročným několika denním blokem tempových tréninků směřovaných k maratonu 6.10. Nikdy není dobré v tréninku nic dohánět, ale teď času není opravdu moc a tak alespoň vynechávám půlmaraton Český ráj, aby byla možnost trénovat a právě na Jilemnici padla varianta závodit z plného tréninku s tím, že to třeba „bude stačit“… bohužel, nestačilo.

Louka je za námi a stoupáme nejtěžší pasáží lesem po kamenech. Tomáš už je opět v závěsu a je jasné, že na další nástup už není vhodné místo, respektive na něj nemám. Spíš jsem v očekávání kdy vezme otěže do svých rukou a jsem překvapen, že to nepřichází, což dává naději. Dostáváme se do posledních serpentin a do cíle zbývá posledních 500m, plánuji poslední útok cca 150m před cílem. Vidím odbočku na hřeben a poslední zatáčku, ještě mírné zpomalení a vzápětí agresivní nástup. Na pár metrů vyvíjím maximální rychlost, která je v tu chvíli možná. Tomáš je ale připraven, reaguje a uplatňuje svou mladou lyžařskou dynamiku. Po 50ti metrech chápu, že to není cesta a do cíle „docházím“. Na poslední stovce určuje časomíra rozdíl 14s. Výsledný čas vítěze 42:23, oproti 42:37. Tak málo a přeci tak moc…taková je hranice mezi úspěchem a neúspěchem.

Krásný den v Krkonoších!

I přes prohranou možnost zvednout putovní pohár nad hlavu je to pozitivní výsledek. Splnil v podstatě to, co měl. Kvalitní trénink, krásný a pohodový výlet do Krkonoš v krásném podzimním počasí. Snad jen by únava těsně po závodě nemusela být tak velká, ale po pár dnech již vidím, že nebyla… v neděli totiž naprosto ideálním 20km „výklusem“ v tempu 3:53/km a následným 5km opravdu výklusem dávám tečku za dalším blokem maratonské přípravy.  Nyní už jen poslední čtyři těžší tréninky a jde se na věc…

Út 24.9. Trénink RUN4FUN: 3km R, rozcv., 3×100(100mkl), 5x1km ANP(2´P)/3:30-3:25-3:20-3:20-3:15min, 2km V 10,6
St 25.9. 1km R, 10km stup. = 5km OV/20:00 + 5km AE/18:20 = 38:20, 1km V 12
Čt 26.9. Trénink RUN4FUN: 3km R, rozcv., 4x5x100(100mkl), 2km V 9
Pá 27.9. 2km R, 3x3km AE(1km mkl), 1km V 14
So  28.9. 15km volný běh 15
Ne 29.9. 20km OV tj. 4:00/km 20

foto: Jiří Novák, ČKS SKI Jilemnice

Archiv příspěvků