PARTNEŘI

Ještěd skyrace

Ještěd skyrace je pro horské běžce první jarní možnost vyzkoušet si opravdu těžký „kopec“. Většina z nás do té doby nezávodí, nebo zkouší svou rychlostní formu na silnici. Postupem času, spolu s rozvojem discipliny skyrace, se ovšem bez specializace na tento typ závodů dá jen těžko uspět a proto je téměř nevyhnutelné vybrat si k jakému typu závodu člověk spěje. Kdo zvolí hory, tak už těžko loví rychlost na silnici, i když jsou samozřejmě výjimky.

Já jsem si už před rokem jasně stanovil své cíle v těch nejtěžších kopcích a proto jsem také opustil myšlenku na kombinaci se silnicí a veškeré silniční starty jsou nyní jen přípravou. Ještě pro mě byl tedy prvním ostrým startem, stejně jako loňský rok. Skyrace a dlouhé běhy v horách jsou opravdu lahůdkou a je třeba najít si k nim cestu. Velkou roli v závodech hraje zkušenost a i když by si člověk myslel, že už nějakou za tu dobu má, tak stále je co zlepšovat. Oproti loňsku, kdy mi tento závod nevyšel jsem se snažil hledat příčiny a odstranit je, což se do jisté míry povedlo, ale…

Závodní taktika byla jasná a to zkusit vytěžit tréninkový objem, který jsem letošní zimu nadřel a chtěl jsem ho prodat v druhé části trati. Bohužel i tak není možné opomíjet rychlost a intenzitu v které se tento celý závod odehrává. Vždyť hned po startu závodníci míří do ostré černé sjezdovky a zde i s malým úsilím tepovka roste na hranici ANP. To je přesně to, co bych si na začátku sezóny nepřál, ale všichni to měli stejné. Proto jsem se snažil držet na únosné hranici pod 170 TF a záměrně se pohyboval okolo patnáctého místa. Seběh je dalším specifikem, do kterého je třeba se po zimě dostat, pokud to nemáte vrozené a tak hned další prověrka ze sjezdovky dolů nebyla zrovna optimální. Dobrým zjištěním byla síla v druhém, technickém výběhu. Na kořenech, kamenech, v nepravidelném kroku jsem se cítil tradičně dobře a  získal několik pozic cca na desátou příčku. Od té doby jsem se snažil tepově držet pod ANP, abych byl schopný v druhé hodině závodit. Ačkoliv jsem neběžel na sto procent, tak bohužel očekávaný výsledek nepřišel a ikdyž jsem se nijak netrápil, tak jsem nedokázal výrazně zrychlit, jako polský soupeř, který mě přesně v tuto dobu předbíhal. Tak nějak by to mělo být. V technických pasážích nahoru to nebylo špatné a překvapivě i v technice seběhu, ale kámen úrazu byly rychlostní pasáže po rovných lesních cestách. Zde jak jsem se s pozdějším vítězem Ondrou Fejfarem bavil, dokázal běžet ojediněle i tempo pod 3minuty na kilometr a to jsem bohužel nebyl schopný. Jak je tedy vidět i zde je rychlost limitem, nebo je třeba vyhledat závod, kde takové pasáže nejsou a to bude jednoznačně mým cílem, který si odnáším do další sezóny. Výběr závodu je rozhodující! Do cíle jsem nakonec doběhl v poklidu bez trápení na 15. místě s tím, že soupeři nebyli daleko, ale nedokázal jsem je bezprostředně ohrozit. Kladem bylo, že bych určitě mohl pokračovat další hodinu, záporem naopak, že jsem nebyl schopný zrychlit. Sezóna horských běhů se ale rozjela a pro 3peaks race, který bude prvním jarním vrcholem to je rozhodně dobrý signál potenciálu.

Archiv příspěvků