PARTNEŘI

GM4O

GM4O je zkratka, která se postupně zapisuje do povědomí horských maratonců. Górsky maraton čtyř občin je slovinský horský maraton, na jehož trati se v roce 2016 konalo mistrovství světa a já jsem si odtud odvezl životní úspěch, 10. místo. Proto jsem se letos na tuto trať chtěl nostalgicky vrátit a ještě jednou si ji zažít a připomenout rok 2016. Cíle byly jasně nejvyšší, protože jsem věděl, že i kdybych běžel o 5min pomaleji, než loni, tak s přehledem vyhraji. Ale maraton se nedá nikdy podcenit, navíc, když se jedná o závod na 4h.

Cesta na start GM4O…

Když jsem začal plánovat na podzim sezónu 2017, tak jsem měl jasno ve dvou věcech. Za prvé, že se budu určitě naplno věnovat jen horským maratonům a za druhé, že poběžím GM4O. To, jaké okolnosti se mi pak postaví do cesty jsem už moc neprožíval a tak, když se ukázalo, že závodu bude předcházet dovolená v Řecku a následná sólo cesta na poslední chvíli, tak jsem to prostě přijal s tím,že vrchol sezóny je jinde. Na dovolené jsem tak už mohl oprávněně odpočívat a jen doladit naběhané kilometry. Vyladění letem a následnou devítihodinou cestou autem za volantem nebylo ideální a aby toho nebylo málo, tak ještě spánek v autě před závodem. Byla to prostě trochu punková akce a proto vše, co se podařilo musím filtrovat přes výše zmíněné ke spokojenosti.

Šance na vítězství?

Původní plán jsem v závodě držel jasně až do 2,5h. Vše se dařilo přesně podle předpovědi. Po startu vyrazili tři soupeři vpřed, přičemž, ten první to měl spočítané už na třetím kilometru. Další dvojici jsem doběhl asi po hodině a ujal se vedení. Ve výběhu na první kopec jsem zůstal na druhé pozici s vědomím, že to je jen začátek. První velký seběh a míchání karet. Vytáhl jsem si ale ty lepší, protože ačkoliv mě po chvíli doběhli dva soupeři, tak já jsem zase dotáhl borce, který byl na vrcholu jako první a tím pádem zůstal na pozicích, které dávali šanci myslet na vítězství. Dvojici na čele jsem měl v dohledu před sebou. Po dlouhém a ostrém seběhu pod druhý kopec se ale začala projevovat únava a asi po třech hodinách závodu, v úvodu druhého kopce jsem vypadl ze stupňů vítězů. Záhy mě překonal ještě jeden soupeř a pro mě začal boj o to na ten kopec alespoň vylézt. To se podařilo a na pátém místě jsem si i v pohodě seběl do cíle. Už nebylo moc o co bojovat a tak jsem se netrápil, ikdyž příjemné to určitě nebylo. Výsledný čas hodně zaostal za tím, který jsem zde předvedl loni, ale i tak byl na úrovni Petra Pechka, který loni doběhl jako druhý Čech. Ve výsledku tedy zklamání z toho, že jsem nedokázal bojovat o vítězství, ale potvrzení toho, že jsem schopen i v náročných podmínkách předvést stabilní výkon. Reálně s odstupem času na vítězství nebylo, ale na třetí příčku rozhodně a tak je to výzva pro další práci!!!

Archiv příspěvků