PARTNEŘI

Milan Janata

Liptov Ride

Nové výzvy v podobě extrémních štafetových závodů nepřichází často. Závodů podobného typu je pomálu a proto je třeba využívat každé příležitosti, kde se dá otestovat souhra týmu pro vrchol sezóny, kterým je tradičně Dolomitenmann. Letošním prvním testem byl zbrusu nový závod Liptov Ride. „I na Slovensku objevili kouzlo štafetového závodu a vzhledem k zániku Adrenalin cupu to byla ideální možnost rozjet závodní sezónu“ říká Rudolf Drnec, šéf týmu ASS Brno Extreme Abuelo. Na startu druhého ročníku ojedinělé akce Liptov Ride se sešla kvalitní konkurence 68 týmů. Každý z nich složený z běžce do vrchu, skialpinisty, freeridera (lyžaře ve volném terénu), cyklisty a kajakáře. Tým ASS Brno Extreme Abuelo se na start postavil ve složení Milan Janata, Tomáš Lichý, Viktor Galuška, Milan Damek a Eduard Skalický. Pro některé to byl začátek závodní sezóny, pro jiné zase ukončení. Všichni ale bojovali, co jim síly stačily a to je vždy základ kvalitního týmového výsledku.

Štafetu rozbíhal Milan Janata, který začal zostra a udával tempo tříčlenné skupince, v které s ním byl ještě Libor Trtek a Andrej Paulen, oba vynikající terénní běžci. „Chtěl jsem pole roztrhat vysokým tempem v úvodu, kde se běželo po asfaltu, protože jsem tušil, že bojovat s kluky v terénu s kontinuálním, ale pozvolným stoupáním, nebude snadné. Bohužel se to nepodařilo a ztratil jsem 55s na vítěze a předával třetí za oběma.“ zhodnotil průběh svého úseku Janata. Vyhrál Libor Trtek, který byl ovšem výrazně silnější, než jeho parťáci v týmu a tak hlavním favoritem byl rázem druhý a třetí v pořadí, neboť Danko i Lichý patří k absolutní skialpové špičce. Na záda jim ovšem dýchal další výborný skialpinista Hlavčo, který nakonec s přehledem svou disciplínu vyhrál, když Tomáš Lichý obsadil jen těsně čtvrtou pozici, ale na předávce držel stále třetí místo týmu. Freerideři si bohužel svůj úsek tolik neužili vzhledem ke špatné viditelnosti. Po několikanásobné změně se nakonec dle rozhodnutí jury jelo po sjezdovce. Viktor Galuška tak nemohl na 100% předvést své kvality, ale i tak posunul tým na stříbrnou pozici, byť chybou soupeře, který sjel z trati. Milan Damek byl ve svém úseku papírově nejsilnějším článkem a svou roli potvrdil výhrou disciplíny a posunem týmu na první místo. Mladý nadějný vodák Eda Skalický tak mohl jet „na jistotu“. Ani tak ale neměl lehkou úlohu, neboť si musel dát pozor na penalizace za dotyky bran a další technické prvky, který musel na trati světového poháru v Liptovském Mikuláši splnit. Napříč svému věku 17ti let ale předvedl spolehlivý a vyzrálý výkon a štafetu přivezl na zlaté příčce s více než minutovým náskokem. Dá se tedy říci, že sezóna s dvojitým vrcholem v podobě Outdoor Trophy a Dolomitenmanna začala úspěšně a je založeno na obhajobu pódiových umístění na obou akcích!

Křížová desítka

Křížová desítka, popáté s úsměvem!

 

Již pátý ročník tradiční sportovní akce v Hradci Králové proběhl v aprílový den 1.4.2017. Křížová desítka si získala na oblibě zejména díky zajímavé trati ve tvaru kříže, která dává možnost celému startovnímu poli v průběhu závodu sledovat dění na špici. Pár obrátek sice trochu ztíží trať, ale i tak se zde dá běžet rychle, což jasně předvedl letošní vítěz Luboš Gaisl, který vytvořil nový traťový rekord, který má nyní hodnotu 31:54 min. „Luboš se hned od úvodu vydal neohroženě vpřed, myslel jsem, že to přepálil, ale už na třetím kilometru bylo patrné z toho, jak mne po obrátce povzbudil, že je v pohodě a to přitom čtvrtým kilometrem proběhl za 2:59 min“ zhodnotil úvod závodu Milan Janata, který po zajímavém dění na trati, kdy se pozice několikrát přelily, nakonec doběhl na třetím místě. Na sedmém kilometru mu totiž nasadil k trháku Vlastimil Flégl a ačkoliv rozestup byl pouhých pár vteřin, již si druhou pozici uhájil. „S časem rozhodně spokojen nejsem“ hodnotil bezprostředně po doběhu druhý v cíli. K ještě lepším výkonům běžcům totiž nepomohl poměrně silný vítr, který se v průběhu závodu různě točil. Počasí ovšem jinak přálo, což bylo vidět na mnohých, kteří si svůj pobyt v městských lesích Hradce Králové ještě prodloužili dlouho po vyhlášení.

V ženské kategorii si pro jednoznačné vítězství doběhla Adéla Stránská, která tak navázala na svůj výborný výkon 36:22 min z loňského roku, který ovšem i nadále bude znamenat traťový rekord. Její letošní čas 36:39 min je i přesto velmi kvalitní a o tom svědčí i více než minutový náskok na druhou závodnici Táňu Metelkovou (37:47). Třetí již se znatelným odstupem s časem nad čtyřicet minut finišovala Gabriela Hejtíková.

„Akce pro celou rodinu“ stojí napsáno na www.sportvisio.cz a potvrdily to třeba dětské závody, či vložený závod koloběžek, nebo běh na 5km, který byl součástí hlavního závodu na 10km. Křížovou desítkou to ale nekončí, ba naopak! Už za týden v sobotu 8.4. se pořadatelé přesunou do krásného prostředí Podorlicka poblíž Rychnova nad Kněžnou, kde proběhne první ročník Jarního půlmaratonu s vloženým závodem na 10,5km pro ty, co by si ještě zjara na celou „půlku“ netroufli. Pokud tedy nyní litujete, že jste na Křížové desítce chyběli, tak u toho můžete být už za týden! Celý tým Sportvisio se na Vás těší a už nyní hlásí, že vše je připraveno na další oslavu běhu!

Křížová desítka za dveřmi

Závodní běžecká sezóna se rozjíždí do plných obrátek a pro mnohé bude 1.4.2017 Křížová desítka prvním závodním startem roku. Ne jinak to bude i pro Milana Janatu, který ačkoliv svou přípravu směřuje zejména k MS v horském maratonu, tak si vybral rovinatou desítku jako test své připravenosti. „Zjara je třeba nabrat nejen objem, ale také rychlost, ze které se poté v průběhu celé sezóny těží, ať už je specializace téměř jakákoliv“ říká Milan, vítěz ČSOB maratonu Hradec Králové a tradiční účastník Křížové desítky, kterého jsme vyzpovídali.

Kolikátá účast na Křížové desítce to letos už pro tebe bude?

Letos se koná pátý ročník a dvakrát jsem byl na startu. Závody Sportvisio jsou pro mne vždy specifické v tom, že se konají pro mne téměř na domácí půdě a tak se snažím podat nejlepší výkon, protože se většinou přijdou podívat známí.

Jak se ti na trati v Hradeckých městských lesích v minulosti vedlo? Můžeš přiblížit profil těm, kdo ho neznají?

Jedná se o ideální test zkraje běžecké sezóny vzhledem k příznivému rovinatému profilu. Po startu se 2km mírně stoupá, což je fajn, protože to samé se poté běží do cíle a zkraje závodu jsou na stoupání ještě síly a v závěru to naopak znatelně pomůže. Poté jsou vždy odbočky po pravé ruce a po kilometru otáčka do protisměru. Největší kopec je hned na třetím kilometru, ale na ten, jak již jsem zmínil, je ještě dost sil. Obrátky pár vteřin uberou, ale v zásadě se zde dá běžet velmi rychle, což předvedl například držitel traťového rekordu Jáchym Kovář s časem těsně nad 33 min. Loni jsem se těšil, že traťový rekord zlomím a doběhnu si konečně pro vítězství, ale bohužel po náročném soustředění mi na osmém kilometru došly síly a podlehl jsem ještě dvěma soupeřům. Z roku 2013 mám zapsané druhé místo a tak se letos budu snažit navázat na sérii umístění na stupních vítězů při každém startu na této akci.

Jakou finální přípravu by si doporučil běžcům, kteří neví, jak se v posledním týdnu před závodem připravit?

V běžecké skupině Run4fun, kterou trenérsky vedu, se snažíme na závod připravit jako na jeden z vrcholů jarní přípravy. Loni si zde mnoho mých svěřenců utvořilo osobní rekordy a z toho jsme měli všichni velkou radost. V posledním týdnu se toho už moc natrénovat nedá a tak bych doporučil jen ladit tempovou rychlost. V úterý budeme na společném tréninku běhat série pětistovek lehce pod tempo závodu.

Je v něčem závod odlišný od ostatních?

Letos se premiérově pojede vložený závod koloběžek, které si budou moci účastníci na místě zapůjčit. Dále Sportvisio téměř na všech akcích zajišťuje dětské závody a opět se uskuteční v průběhu celé akce sportovní den Hradec na nohou. V cíli je vždy bohaté občerstvení a také možnost využít stánků partnerů závodu a vyzkoušet sportovní oblečení, či běžeckou obuv.

Okolo Stračova

V sobotu 18.3.2017 se v obci Stračov na Královehradecku konal již čtvrtý ročník silničního závodu na 5 a 10km Okolo Stračova. Tradiční termín vyplňuje trhlinu v termínové listině běhů a dává možnost vyzkoušet formu před jarními půlmaratóny. „Zjara je každý běžec dychtivý po tom, aby si zkusil, jak na tom po zimě je a k tomu je stračovská desítka ideální“ vysvětluje Milan Janata, ředitel závodu. Tato myšlenka stála i u zrodu závodu před čtyřmi roky. Rovinatý profil dává možnost zaběhnout rychlé časy a po desítce v Kbelích, Úpici a Pečkách jsme čtvrtou možností sezóny, kde si atleti mohou osobní rekord zaběhnout. „14 dní před půlmaratónem v Praze je z trenérského pohledu žádoucí běžet závod a tak vycházíme běžcům vstříc“ pokračuje Janata proč on, v současné době vrcholový atlet, vstoupil do pořadatelské role. „V okolí podobný závod chyběl a tak jsem se rozhodl to změnit“.

Přes vytrvalý déšť k prezenci v prostorách místního školícího centra dorazilo 151 vytrvalců. Spolu s vloženým dětským závodem mohli všichni oslavit nový účastnický rekord, který má nyní hodnotu 159. Přesně v 10:30h pan místostarosta obce Jiří Souček výstřelem z pistole pustil do závodu jak hobby běžce, místní matadory, tak elitní atlety. Svůj traťový rekord a vítězství z loňského roku přijel obhájit Marcin Zagorny, skvělý polský vytrvalec. Brzy po startu se k němu na čelo přidal východočeský běžec Kamil Krunka a na záda jim dýchala dvojice Majoroš, Janata. Od prezenčního pultíku, kde spolu se svou přítelkyní vydali čísla všem účastníkům, Janata zamířil přímo na start a po závodě k tomu poznamenal: „Je to specifické organizovat a závodit. Není to lehké a odráží se to pravidelně i na výsledku, ale nechat si ujít možnost proběhnout se po vlastní obci s houfem téměř dvou set běžců jsem si nechtěl nechat ujít“.

Po úvodním okruhu obcí se na čele vytvořila trojice, když Majoroš v silném větru chtěl zamířit do vedoucí skupiny, což se mu povedlo. Janata zůstal po celý závod osamocen na čtvrtém místě a za ním se vytvořila početná skupina, v které operoval také někdejší vítěz Miloš Kratochvíl. Krunka se na sedmém kilometru osamostatnil, ale Zagorny zmobilizoval síly a dotáhl se. O svém vítězství a sesazení Zagornyho z trůnu rozhodl Krunka v posledním kopci a do cíle doběhl v čase 33:16min. Zagorny zaostal časem 33:27 o 11s. Na třetí místo se propracoval Janata nástupem před devátým kilometrem a čtvrtý doběhl Majoroš. Mezi ženami obhájila Táňa Metelková v čase 38:41 a jako jediná prolomila hranici 40 min. Překvapením závodu byla na druhém místě Radka Hanzlová, svěřenkyně zkušeného trenéra Jana Pernici zaběhla 40:02 a druhé místo uhájila o 45s před zkušenou Denisou Kozákovou.

Novinkou byla pětikilometrová trať pro každého, kdo si nevěřil na desítku. Pořadí mužů Lukášek, Drbohlav, Klicpera bylo zajímavé zejména posledně jmenovaným, který jako domácí stračovský běžec překvapil skvělým umístěním. V ženách uspěly v pořadí od vítěžné Klusáčková, Drbohlavová a Beranová. Nejstarším účastníkem závodu byl Jiří Soukup, který s číslem 90 symbolizujícím jeho věk doběhl sice vyčerpán, ale šťasten.

Vyhlášení s hodnotnými cenami od partnerů závodu proběhlo již v teple prostor prezentace a každý mohl využít občerstvení od Niva Dolní Přím a Pivovar Lindr Mžany. Výsledky, fotografie a další informace jsou k dispozici na www.milanjanata.tym.cz. Jubilejní pátý ročník proběhne v sobotu 17.3.2018.

 

Poděkování patří partnerům akce, bez kterých by nebylo možné běh Okolo Stračova uspořádat!

Obec Stračov a TJ Sokol Stračov, Niva Dolní Přím, Pivovar Lindr Mžany, CEP, PENT a.s., Salming, RUN4FUN, Autoservis Charvát, Autodoprava a čerpací stanice Milan Bednář, Farma Bednář, Adam Klicpera porcelán, Rekonstrukce Drobek, Čalounictví Vyčítal, Zahradnictví Květ, Jakub Ruml, Hudy Sport, Ekoagromont, Zemědělská akciová společnost Mžany a.s.

Okolo Stračova počtvrté!

výsledková listina

Okolo Stračova letos vyběhl rekordní počet 151 vytrvalců, včetně dětského závodu pak měla celá akce 159 aktivních účastníků. Ačkoliv počasí závodu nepřálo, tak se všichni s touto nepřízní rvali opravdu statečně. Zejména poté devadesátiletý Jirka Soukup, který na trati nechal opravdu vše a po závodě řekl: „Okolo Stračova je pro mne opravdu unikátní závod, ještě nikdy jsem nebyl tak vyčerpaný“. I proto jsme rádi, že vše ve zdraví zvládl! Úsilí museli vynaložit všichni! Závodníci na desítce bojovali na tradiční trati, novinkou pak byla trať 5km. I oni museli překonat ve větru sami sebe! Hlavní závod odstartoval přesně v 10:30h, když déšť malinko ustal. Do čela se hned od úvodu vydal držitel traťového rekordu Marcin Zagorny. Ani na chvilku nikoho na pochybách nenechal Kamil Krunka, který svou formou chtěl útočit na traťový rekord a to by bez souboje na čele šlo jen těžko. Kamil tedy od prvních metrů se Zagornym spolupracoval a na druhém kilometru se k nim odvážně přiblížil i Michal Majoroš (Run4fun). Na čtvrtém místě zůstal ve větru pořadatel závodu Milan Janata. „Z minulosti jsem už věděl, že organizovat a zároveň závodit je velmi obtížné a tak jsem se raději do ničeho nepouštěl. Sice jsem zůstal v těžkém větru osamocen, ale mohl jsem si udat své tempo a po náročné přípravě na Kanárských ostrovech to byla asi dobrá volba, přeci jen únava byla znatelná“ řekl Milan. Majoroš udržel čelní skupinku do 4,5km a poté musel přistoupit na sólo běh. Dvojice Krunka/Zagorny pokračovala společně s nástupy, kde Krunka už na 8.km začal získávat, ale Zagorny ho ještě dotáhl a rozhodující nástup Krunka nechal až na poslední kopec, kde Zagorny prohrál o 11s. Boj o bednu pro sebe nakonec urval místní Milan Janata, který Majoroše doběhl na 7,5km a rozhodl na následujícím kilometru. Nutno říci, že dnes podmínky byly pro běžce asi nejhorší, které být mohly a tak časy byly zcela určitě o minutu horší, což potvrdil při vyhlášení vítěz: „Mým cílem bylo 32:30, což by znamenalo traťový rekord, myslím, že jsem na to měl, ale počasí bylo proti“. Do cíle dorazili všichni sice mokří, ale po občerstvení od Niva Dolní Přím a Pivovar LINDR Mžany se řada z nich proměnila ve spokojené běžce. Vyhlášení s hodnotnými cenami muselo proběhnout pod střechou v improvizovaných podmínkách, ale o to víc závod žil rodinnou atmosférou a všichni k sobě měli blíž, doslova. „Po tři roky nám to zatím vyšlo a tak budeme doufat, že další tři roky to bude zase jako v minulosti“ uzavřel akci Milan Janata, který zároveň pozval běžce na navazující podnik, který se chystá v sousedních Mžanech v krásném prostředí Pivovaru Lindr Mžany.

Salming EnRoute


Nová atletická sezóna právě startuje a jak již bývá v posledních letech zvykem, Salming opět přináší novinky! Švédská, dynamicky se rozvíjející firma opravdu nezahálí a pro tento rok přichází na trh se zcela novou modelovou řadou. Opravdu unikátní projekt vývoje Salming running academy jde mílovými kroky vpřed a trend přirozeného běhu posouvá do nových dimenzí. Příkladem toho je zbrusu nový model Salming EnRoute. Tento skvělý „univerzál“ ukáže běžci, co je to radost z pohybu! Pojďme se ale detailně podívat na to, co EnRoute nabídne a kdo bude jeho cílovou skupinou.

Boty s motorem?

V průběhu testování si EnRoute vysloužily přezdívku „dopingové boty“. Po kauze nalezení motorku v rámu cyklistického kola jsem také čelil podezření z technologického dopingu, neboť každý trénink byl tak rychlý, že si toho všimli i členové mé tréninkové skupiny, kteří zaujali podezření. Po pečlivém přezkoumání jsem vyvázl bez úhony, ale kde je tedy klíč k rychlosti? Nová technologie přední části obuvi, která zajišťuje současně výborné tlumení a zároveň perfektní flexibilitu ohybu. Svědčí o tom i „segmentová“ konstrukce, kterou na první pohled poznáte. Špička je tedy rozdělena do několika příčných částí. Za každou z nich je podešev ztenčena, což dopomáhá lepší flexi při odrazu. Díky této konstrukci společně s kvalitním tlumením v patní části může tato bota najít své místo jako objemová. Zároveň je ovšem velmi rychlá, což ji předurčuje k tempovým tréninkům. Ačkoliv jsem velice radikální v používání závodní obuvi, kdy do důležitého závodu bych nikdy neobul tréninkovou botu, tak EnRoute jsou pro mne jasnou volbou pro maraton. Stejně tak jsem v nich ale absolvoval mnoho tréninků okolo 20km, do kterých bych naopak závodní botu nikdy nevzal a měl pocit, že o mé nohy je výborně postaráno. Tím se pro mě EnRoute staly jasnou jedničkou a vlajkovou lodí Salming. Hlavním parametrem úspěchu je konstrukce a vyvážené poskládání toho nejlepšího, co Salming vyvinul.

Nový, funkční design!

Už jsme si zvykli, že Salming přináší nekonvenční poutavý design a nové modelové řady to jenom potvrzují. Jsem si tedy jist, že mnoho uživatelů bude mít jasno na první pohled, kterou obuv si pro tento rok z regálu zvolí. Skvělou zprávou je, že to nebude chyba, protože prvky, které Vás upoutají jsou také funkční! Mám tím na mysli patentovaný systém postranních pruhů vedených od podešve až ke tkanicím, které zajistí přesné obepnutí nohy a stažení nohy. Nechybí ani všitý a příjemně polstrovaný jazyk, perfektně sednoucí formovaná pata a již zmíněná nová konstrukce špičky je i shora nad prsty doplněna pevnějším materiálem, aby nedocházelo k opotřebení. U podešve bych ještě vyzvedl patní část, která krom tlumení je po vnitřních stranách mírně „vytažena“, čímž je zajištěna stabilita, kterou má na starost ještě zpevněný střed podešve. Dochází tu ke kombinaci prvků z dřívějšího modelu Distance a tlumení Milles, což je pro mě, jako pro vytrvalce velmi pozitivní. Stejně to, jako dle mého, jistota vysoké životnosti, kterou podporuje svrchní vrstva celé boty. Zřejmě silikonová „síťovina“ zabrání pronikání nečistot do obuvi a zároveň ji zpevní. Tento povedený prvek už příznivci Salming znají z modelů Distance či Speed.

Závěr

+ výborně sedí na noze

+ nízká hmotnost / skvělé tlumení, nový systém přední části podešve

+ odolný svršek, vysoká životnost

+ stabilita

– nižší adheze na mokru

 

V závěrečném hodnocení převažují jednoznačně pozitiva a je dobré konstatovat, že Salming posunul tento rok obuv do zcela nové dimenze. Všichni se tedy opět dočkáváme nových překvapení, které nám Salming neustále přináší a je pozitivní, že ty nejlepší prvky na obuvi stále nacházíme a zároveň se objevují nové. Vývoj jde tedy dynamicky vpřed a tím pomalu ale jistě Salming předhání konkurenci.

Testování probíhalo v opravdu náročných zimních podmínkách, které často neodpovídaly určení boty, které je jednoznačně silniční. Já jsem v nich strávil více času na zpevněných lesních či polních cestách, kde také obstály, ovšem při mokru je třeba přijmout fakt, že adheze nebude dobrá jinde, než na asfaltu. Když se k tomu přidá mráz a sníh, tak se toto samozřejmě násobí. Vzhledem k časnému testování mi zatím nebyla známa cena a tak ani tento fakt nemohu řadit mezi pozitiva, či negativa. To ovšem často bývá druhotné za předpokladu, že po 700 km boty nevykazovaly významné stopy opotřebení, což byl můj případ. A to předpokládám, že jim běžný uživatel nebude dopřávat tak častou bahenní lázeň. Asi nejlépe tento test uzavře konstatování, že pro mne je EnRoute jasnou novou jedničkou od Salming a stěžejní obuv přípravy, či maratonu!

MODELOVÁ ŘADA SALMING 2017

Okolo Stračova

 PROPOZICE KE STAŽENÍ ZDE

Tradiční termín, sobota 18.3., bude hostit závod Okolo Stračova, který je opět součástí Velké ceny Východních Čech v bězích. Letošní 4. ročník bude ve znamení pokusu o překonání několika limitních hranic. Své výzvy zde najdou hobby běžci, profesionální sportovci, ale i pořadatelé, pro které je velkým cílem dosažení 200 účastníků. Nouze o motivaci snad nebude! „Opět připravujeme stračovský svátek běhu. Doufáme, že se nám letos podaří zlomit několik rekordů. Krom účastnického bychom si samozřejmě přáli i ten traťový. Běžci si chválí kvalitní publikum, které je žene do cíle a nejen proto k nám rádi jezdí. Doufáme, že i letos bude v cílové rovince špalír jako na Tour de France“, říká Milan Janata, ředitel závodu. Závodníci vyrazí do závodu v 10:30 a poběží po tradiční trati, která má v úvodní a cílové rovince nový podklad. Snad i to přispěje k lepším časům a hlavně pocitu všech zúčastněných. Novinkou je běh Buď fit na 5km pro všechny, kdo si netroufnou na desítku. Trasa bude kopírovat hlavní závod do 3,5 km a poté odbočí terénní zkratkou okolo koupaliště přímo do obce. Účastníci tak budou moci být součástí hlavního závodu a poté si užít běh po travnaté cestě přírodou. Fungující neměníme, a proto občerstvení NIVA Dolní Přím bude připraveno pro všechny účastníky i fandy! Nejlepší se mohou těšit na finanční ceny a ceny od partnerů. Startovné 100,- Kč na 10 km a 50,- Kč na 5km s registrací a platbou už nyní na www.sport-reg.cz, na místě dvojnásobek.

Silvestrovský Zvičinská VÝZVA

Závěr roku patří obvykle oslavám, které zároveň vítají rok nadcházející. Jedna taková oslava proběhla v osobitém duchu v Miletíně, malebném městečku Podkrkonoší. V rodišti Karla Jaromíra Erbena přijala skupinka nejen místních běžců výzvu, když se přesně v deset hodin postavili na miletínské náměstí, aby záhy zdolali trať dlouhou 7,2 km s převýšením 370 m a vyběhli na dominantu kraje, Zvičinu (671 mnm).

Trať provedla běžce několika nejkrásnějšími místy okolí Miletína. Proběhli nedaleko sochy Polednice, Miletínskými lázněmi, osadou Růžovka a zakončili svou pouť u kostelíka na Zvičině poblíž Raisovy turistické chaty. Dramatické boje o vítězství byste čekali zbytečně. Běželo se „silvestrovsky“ na odhad času a tak si každý před startem tipl svůj výsledný čas a podle rozdílu od toho reálného se nakonec určilo pořadí. Vítězem se tedy stal ten, který měl nejvíce štěstí a zároveň v jeho těle tikal nejlepší metronom. Vladimír Berný to dokázal s rozdílem pouhých 21 vteřin. Na záda mu dýchala Ilona Sedláčková, kterou dělilo od přesného odhadu 30 vteřin. Oba běžci z Hradce Králové si v cíli pochvalovali krásné kulisy zimy, jenž vykouzlila námraza mlhy. Škoda jen, že inverzní hrana byla o pár metrů výše a tak se běžci sluníčka jen těsně nedočkali, i když nebylo daleko a v odpoledních hodinách se na Zvičinu usmálo. To už ale probíhalo vyhlášení v teple Spolkového domu v Miletíně, kam téměř všichni zpět pohodově seběhli a měli tak v nohou necelých patnáct kilometrů. Aby uhradili tento výdej energie, tak se po vyhlášení většina sešla u dobrého jídla a pití nedaleko v Sousedském domě, kde mohli společně utratit vybrané dobrovolné startovné.

Celá akce proběhla hladce díky ochotě starosty města Miletín a členů skupiny Run4fun v čele s Tomášem Bretem, kterým patří dík za pomoc!

Závodní sezóna 2016 a co dál?

Ačkoliv příprava na sezónu 2017 je již v plném proudu, tak stojí za to se poohlédnout, co se v uplynulém závodním roce podařilo, ale také je nutné se poučit z chyb! Dá se říci, že právě uplynulá sezóna pro mě byla zásadní, neboť jsem se poprvé mohl běhání věnovat naplno a začít realizovat dlouhodobější projekt, do kterého jsem se v červnu roku 2015 nesměle pustil. Nyní již snad mohu trochu poodkrýt to, o co jsem se začal snažit.

To, že běh je mou vášní není třeba vysvětlovat, ale právě v půlce roku 2015 jsem se rozhodl začít naplňovat svůj běžecký sen. Odchod ze zaměstnání a vize dvou let aktivního sportovního života, kdy se ze sebe pokusím dostat vše, co ve mě je. Tomu odpovídala náročná příprava na sezónu a spoustu „riskování“ v tréninkovém úsilí. Byla to sezóna mnoha premiér. Poprvé jsem mohl absolvovat několik delších soustředění, poprvé jsem se mohl věnovat regeneraci a poprvé jsem si před sebe postavil ty nejvyšší cíle. Za to vděčím mnohým. Mé přítelkyni, rodině a partnerům, které již přesahují spíše do pozice přátel, bez kterých bych byl bezzubý. Díky proto přátelům ze Salming, Technika Brno Extreme, obec Stračov, Run4fun, CEP a Fit4fun, kteří mi vytvořili takové podmínky, že jsem mohl dosáhnout zajímavých, možná životních výsledků! Díky!

Vraťme se tedy na začátek cesty rokem 2016. Zkraje roku jsem se začal objemově připravovat v domácích podmínkách a brzy na to přišla možnost vyrazit na soustředění k italskému jezeru Lago di Garda. V tu chvíli jsem si již před sebe začal stavět cíl účasti na Mistrovství světa v horském maratonu, avšak cesta k tomu nebyla lehká. Ačkoli v nejistotě účasti jsem napjal všechny síly tímto směrem a brzy po příjezdu z Itálie jsem odcestoval na druhé soustředění do Orlických hor. V tu dobu jsem nabíral výškové metry po kilometrech a první ostrý test přišel na Ještěd skyrace, kde se mělo rozhodnout o nominaci na MS. Závodní začátek roku, do kterého jsem tolik dal, jsem si určitě představoval jinak. Bloudění na trati, nerozzávoděnost a spousta dalších faktorů mi pod Ještědem udělaly těžkou hlavu. Nebyl jsem sám, komu se „dařilo“ a tak jsem nakonec brzy poté zjistil, že jsem dostal důvěru, abych reprezentoval Českou republiku na vysněném Mistrovství světa ve slovinském Podbrdu (18.6.2016).

Od té doby jsem již nevnímal jiný závod a mohl v klidu odjet na finální přípravu na Malou Fatru, kde byly podobné přírodní podmínky jako ve Slovinsku. Zde jsem naběhal spousty těžkých kilometrů nejen v ostrých výbězích, ale také piloval techniku seběhu, kterého jsem se na MS obával nejvíce. O dobrém směru, kterým se trénink ubíral napovědělo mezinárodní mistrovství Slovenska, kde jsem zakončil soustředění bronzem. Po příjezdu jsem vyladil superkompenzační dietou a karty byly rozdány.

V den závodu jsem s pokorou ukrajoval metr po metru až k fantastickému desátému místu pouhých pár minut za vítězem. Vše se podařilo ještě lépe, než bych čekal i v těch nejoptimističtějších snech. Jednoznačně zatím nejlepší závod mé dosavadní běžecké kariéry byl zadostiučiněním za tím, co jsem se rozhodl běhu dát. Po tomto závodě byl dalším vrcholem zářijový Dolomitenmann, ale ještě před ním jsem absolvoval několik startů, kde jsem se snažil využít formu z MS. S radostí mohu říci, že se každý z nich podařil a mohu tedy vzpomínat například na druhá místa z místrovství ČR Adrenalin cup a Běh na Poludňový Grúň (Malá Fatra), kam jsem se rád vrátil zvěstovat svůj úspěch na MS. Pak příprava na řeckých kopcích a alpská túra Grossglockner berglauf (9.), trénink na trati Dolomitenmanna v Lienzu, prvních 20 bodů do světového poháru v běhu do vrchu na Grintovec (13.) a další odpočinkové soustředění v přírodním parku Chorvatska Učka, kde jsem zahájil „dolomiťáckou“ přípravu. V jejím průběhu se mi podařilo ještě absolvovat závodní víkend v Rakousku, kde jsem vyběhl v kamenolomu Erzberg na 2. místě a vyhrál Aktiv Lunzer lauf u stejnojmenného jezera.

Trochu odbočím k systému přípravy, který se mi rozhodně osvědčil. Tréninkové bloky (cca 4 týdny) proložené závodními (cca 2 týdny) jsou určitě ideální cestou. Naopak první start po dlouhé přípravě na Ještěd byl trochu přešlapem a je třeba se v další sezóně více rozzávodit.

Druhé ladění sezóny se opět podařilo na Mistrovství světa extrémních štafet Dolomitenmanovi, obhajoba stříbrné pozice a druhé pódium ve dvou letech po sobě. Poté jsem se již mohl radovat ze startů, které jsem absolvoval z toho, co jsem natrénoval v průběhu roku. Mezi ty nejjiskrnější patřilo vítězství na Madeira Uphill a také na „domácím“ maratonu v Hradci Králové.

Sečteno a podtrženo to v součtu znamenalo 24 závodů v 8 evropských státech (Itálie, Portugalsko, Česká republika, Rakousko, Slovinsko, Slovensko, Švýcarsko). Vše důležité se podařilo! Nyní jsem v polovině své vize a doufám, že se mi v příštím roce podaří odpíchnout od letošních úspěchů a dosáhnout na hranice svých možností. Ty vidím ve vylepšení výsledku na Mistrovství světa v horském maratonu, které se koná v srpnu 2017 v Itálii. Tento závod pro mne je opět velkou výzvou a není většího cíle. Cestou k němu bych rád potvrdil výkonnost ve Slovinsku a vrátil se na trať loňského MS v rámci závodu Górski maraton čtyř občin 17.6.2017. Jelikož jsem se na Dolomitenmannovi vyautoval z amatérské kategorie a tým Technika Brno Extreme Abuelo nebude stavět profesionální tým, tak náhradou bych rád startoval v druhém největším štafetovém závodě Outdoor Trophy, na kterou mám dobré vzpomínky z roku 2015. Tyto tři hroty bych rád doplnil o další závody světového poháru v alpských zemích. Jestli se mé sny stanou skutečností se dozvíme už napřesrok, díky za podporu všem, kdo mě sledují a fandí! Dává mi to energii v těch nejprudších kopcích, které zdolávám!

Archiv příspěvků