PARTNEŘI

3peaks race

Čtrnáct dní po prvním testu na Ještědu jsme vyrazili na netradiční zkoušku trénovanosti. V Anglii jsem ještě nezávodil a tak byl plný očekávání, co mě vlastně čeká. Takový výlet si žádá už trochu důrazu na výsledek a tak asi bylo víc než dobré se na Ještědu nevydat ze všech sil, ačkoliv jsem po závodě týden nemohl pořádně chodit. První ostré seběhy sezóny si vybraly svou daň, ale všichni jsme na tom byli stejně a do Anglie vyrazili s vítězem Ještěd skyrace Ondrou Fejfarem.

Co je fell race???

Tato otázka nám vrtala hlavou už v Praze na letišti, protože jen těsně před odletem jsme zjistili, že je třeba velmi neobvyklá povinná výbava. Byla určitě klika, že jsme to zjistili v ČR  mohli si tak přibalit nepromokavé kalhoty, bundu, kompas, povinné jídlo, čepici, rukavice a píšťalku. Budeme na trati přespávat? Asi to bylo první, co mě napadlo, když jsem tohle všechno sháněl a spolu s tím kam to také dát, protože doposud jsem se setkal pouze s tím, že je zapotřebí bunda, která se dá umístit kamkoliv.  Nejen toto nám naznačovalo, že se pouštíme do něčeho o čem opravdu nemáme ani páru, ale bude to jistě pěkný zážitek. Na otázku místního borce co je fell race jsme nedostali jednoznačnou odpověď a až po závodě, když si Ondra stěžoval, že mu noha zapadla do bažiny až po koleno a měl strach, jestli ji vytáhne s botou, nebo bez, jsme dostali odpověď: TO JE FELL RACE!

Tvrdý závod v nehorázném tempu!

Z různých důvodů jsme museli pojmout závod jako rychlo výlet a po dni příjezdu se hned postavili na start a následující den trávili opět na cestě, ale stálo to za to. Že nás čeká 38km s převýšením 1600m? Po startu to očividně nikoho netrápilo, nebo alespoň tempo tomu neodpovídalo. Vyrazilo se zběsile na první ze tří kopců, které nám stály v cestě. První kilák okolo 3:30 a možná až dvacáté místo… na startu opravdu kvalita, neboť se jednalo o britskou kvalifikaci na MS v dlouhém horském běhu. První kopec a terén podobný Krkonoším, to by šlo. Další velká novinka a specifikum fell race. Orienťácký čip na zápěstí a jeho první využití při první kontrole na kopci. První ostrý seběh po louce, šestý kilometr. Přeplněná ledvinka s povinnou výbavou nevydržela a už jsem jí lovil ve srázu. Naštěstí jsem ji zachytil a pokračoval s ní v náručí. Postupně jsem ji ale zabudoval za gumu elasťáků a mohl celkem nerušeně pokračovat. Na pohodě tato situace ale rozhodně nepřidala a z ostrých seběhů to nebylo moc komfortní. Další pasáž. Tempová „rovinka“ a na hodinkách svítí 3:40/km. Asfalt, šotolina, louka, postupně mokřady. Prostě vše. Postupně jsem se dostal až někam na hranici desítky a přišel první pravý test tohoto závodu. Stoupání neznačenou „loukou“ do ostrého kopce. Lezení téměř po čtyřech a tempo okolo 12min na kilometr. Výkyvy tempa tento závod rozhodně charakterizují, protože ve velmi technickém seběhu jsme si mohli utrhnout nohy. Bohužel v této sekci jsem ztratil a propadl se na 15. místo. Začalo být krušno a to nás ještě poslední, třetí kopec čekal. Stoupání po kamenech už bylo ale našincům bližší a tak nebylo takovým problémem, ačkoliv síly už nebyly.

Nutnost znalosti terénu!

Byla zásadní v posledním seběhu. Místní běželi na azimut a těžko se dalo odhadnout, co za hranou seběhu je. Jestli to jsou skaliska, nebo pruh louky. Jedinou možností bylo zavěsit se za někoho místního. Což se v už naděleném startovním poli absolutně na pokraji sil dělalo jen stěží. Nicméně jsem do cíle ještě doběhl celkem se ctí a prodal svou vytrvalost na konečném 15. místě.

Úspěch či neúspěch?

V absolutně výborné konkurenci jsme nakonec museli být oba spokojeni. Ondra zaběhl 9. místo v nováčkovském nejlepším čase a já jsem za ním zaostal méně než na Ještědu. Určitý posun se tedy určitě udál a jen se těšíme na jakých místech na MS doběhnou závodníci, se kterými se opět utkáme 6.8. v italské Premaně, kam se oba s Ondrou chystáme. V terénu, který bude snad neutrálnější pro obě strany se utkáme doufejme v plné formě a těšíme se na to!

Archiv příspěvků