PARTNEŘI

Tréninkový deník

ZA ŘÍJEN 390km

31.10. 1. fáze 10km volný běh, RUN4FUN: 3km R, rozcv., 3x rov., 10km svižně, 3km V
30.10. 1km R, 15x400(200mkl)/82-75s, 1,1km V
29.10. 3km R, 3x100(100mkl)/18s, 2x5km(1´+P3´mkl/18:09-17:43min, 2,4km V + 0,7km výklus - velmi silný vítr
28.10. 7km volný běh, 1x sjezdovka ostře, 10km volný běh
27.10. 4,3km R+5x2km(1´30mkl)/7:15-7:16-7:12-6:58-7:04min+500/1:38min, 1,5km V
26.10. RUN4FUN: 3,6km R, rozcv., 4km lehké tempo/14:21min,
25.10. 3km R, rozcv., 10x1km(200mkl)/3:37-31-31-30-31-30-31-29-29-28min, 2,1km V
24.10. RUN4FUN: 3,8km R, 5x50/5xABC/5x80/5xABC/5x100, 3km V
23.10. volno
22.10. 2,9km rozklus na lačno ráno, 2,6km R, rozcv., 4x rov., TROFEO VANONI, 35:00min, 7. místo celkově, 1,8km V
21.10. 5km lehký klus
20.10. 3,1km R, rozcv., 5x100(100)/18-17s, 500/1:34min, 2km V
19.10. RUN4FUN: 3,4km R, rozcv.,2x 100-200-300-200-100, 3km V
18.10. volno
17.10. RUN4FUN: 3,4km R, rozcv., 8x300(mkl), 2,3km V
16.10. 8,1km volný běh
15.10. 11km volný běh, 2x Sněžka, 14km volný běh
14.10. 1. fáze 5,6km R, rozcv., 4x20ABC, 2x4x160m kop.(mkl), 5x80m kop., 5km V
Typ události: Nekategorizováno Kurz: -- Vybavení: Přidat
, 2. fáze 5,8km regenerační klus
13.10. 1. fáze 6,7km stup. běh, 3x rov., 0,9km V, 2. fáze 17,3km volný běh technickým terénem
12.10. 0,9km klus, R, 0,9km V, 1. fáze 6,4R, 8x20ABC, 5x50(50mkl), 6x20ABC, 5x50(50mkl), 50-80-100-80-50(mkl), 2V , 2. fáze 14,9km volný běh v horách
11.10 12,7km volný klus v horách
10.10. Run4fun: 3,5km R, rozcv., 3x 50-50-100-200(mkl délka úseku), 3km V
9.10. 10,1km volný klus 5:03/km
8.10. volno
7.10. 3km R, rozcv., 2x rov., ME Gorbeia Suzien, 12. místo, 3:15:23min, 2,5min chůze na dům
6.10. 4,2km R, rozcv., 5x rov., 1x delší rov., 3km V
5.10. 6,5km lehký rege klus po letu
4.10. 5,5km lehký klus
3.10. 3,7km R, rozcv., 1500m stup./5:35min, 2x5x100(100)/18-19s, 3,1km V
2.10. 3,8km R, 4x5x100(100mkl), 3km V
1.10. 21km / +1100m běh v horách

ZA ZÁŘÍ 507km

30. Zář2017
2,8km R, rozcv., 4x rov., 10km RUNTOUR PRAHA 34:52min, 4,4km V
29. Zář2017
5,5km R, 5x100(100), 0,6km svižně, 2km V, celkem 9,7km
28. Zář2017
volno
27. Zář2017
28,5km volný běh v technickém terénu Krkonoše 5:45/km +1200m
26 Zář2017
RUN4FUN: 3,9km st.R, rozcv., 4x5x100(100)/18s, 3km V
25 Zář2017
19,2km volný běh v kopcích 4:51 min/km
24 Zář2017
13,8km volný běh v kopcích
24 Zář2017
0,8km R, rozcv., 0,8km V
BĚH
23 Zář2017
1,8km seběh na Křížovky
23 Zář2017
Jilemnice - Žalý, 5. místo
23 Zář2017
3x rov. před startem
23 Zář2017
2,9km R před startem
23 Zář2017
1,6km R, rozcv., 5x30ABC, 3x rov., 1,5km V
22 Zář2017
18km volný běh Sněžka
22 Zář2017
2,7km R, rozcv., 5x30ABC, 3x 50-70-100(mkl/I 5x30ABC), 1,8km V
22 Zář2017
0,8km R, rozcv., 1,2km V
21 Zář2017
16,3km volný běh v kopcích
20 Zář2017
10,1km volný běh 4:46/km
20 Zář2017
3km R, 10km lehké tempo 4:00-3:45/km = 38:55min (avTF151), 3,3km V
19 Zář2017
RUN4FUN: 1,4km R, rozcv., 3x70m rov., 2x4x240kop., 1,4km V
19 Zář2017
RUN4FUN(indiv.): 3,1R,rzcv.,5x20ABC,2x3x60(60mch),200/57s,3V
19 Zář2017
3km R, 5x100(100)/18s, 6km stup./21:32min(3´30P)800/2:27(2´P)500/1:31,2km V
18 Zář2017
6km R, 3x100/20s, 6x1km(1´P)/3:17-3:15-3:16-3:17-3:16-3:16, 3,1km V
17 Zář2017
12km volný běh Tristacher see
16 Zář2017
3km R, 5km tempo/18:04min (3:30mkl) 410m/1:21min, 1km V
16 Zář2017
1,3km seběh od autobusu
16 Zář2017
1,8km seběh z místa přerušení závodu
16 Zář2017
DREI ZINNEN ALPIN LAUF, race interrupted and canceled
16 Zář2017
2x rov. Před startem
16 Zář2017
průběžné protahování + 0,4km R, 2x rov.
16 Zář2017
2,2km R, rozcv., 2x rov,
15 Zář2017
3,6km R, rozcv., 5x100/18s, 500m/1:38min, 2,1km V
14 Zář2017
8,2km volný běh
13 Zář2017 11,5km turistika s Kačkou 2:44:02
13 Zář2017 4km R, rozcv., 4x5x100(100mkl)/22-17s, 3,2km V 5:30 min/km
12 Zář2017 10,1km lehce stup.běh 5:15-4:20/km 4:48 min/km
11 Zář2017 10,3km lehký rege klus po maratonu 6:08 min/km
10 Zář2017 MISURINA SKY MARATHON, 1. místo 5:50 min/km
10 Zář2017 2,3km rozklus před závodem + rozcv.
9 Zář2017 4km R, rozcv., 5x rov., 500m svižně/1:36min, 2,7km V
8 Zář2017 3,6km R, rozcv., 3x rov., 2,6km V
7 Zář2017 10km volný běh 4:37 min/km
6 Zář2017 6km do 120TF + 4km stup.130-140TF, 1,3km 125-130TF 4:44 min/km
5 Zář2017 5,9km turistika s Kačkou 1h52min
5 Zář2017 5km R, rozcv., 3x5x100(100ú/19-17s, 4,1km V
5 Zář2017 8,2km volný běh na lačno 5:09 min/km
4 Zář2017 4,1km R, rozcv., 4x rov., 3x10´kop.(2´30mch+30s P), 8km V, 4x rov., 1km V
4 Zář2017 10km lehký klus na lačno 5:41 min/km
3 Zář2017 20km volný běh na Zettersfeld 6:30 min/km
3 Zář2017 4km rege klus s Kačkou před tréninkem 6:55 min/km
3 Zář2017 12km lehký klus na lačno 5:14 min/km
2 Zář2017 2,5km výklus po závodě
2 Zář2017 Mohar Berglauf, 4. místo (1. kat.)
2 Zář2017 3x rov. před startem
2 Zář2017 2,9km rozklus před závodem, rozcv.
1 Zář2017 4km R, rozcv., 5x100(100)/20s, 500m/1:41min, 2km V

ZA SRPEN 571KM
31 Srp2017 7km R, rozcv., 4x5x100(100)/20-17s, 3km V
30 Srp2017 18,5km volný běh na Hochstein 7:51 min/km
29 Srp2017 51´R, 59´tempo kopec Goiselemandl, 51´kop.+ 1h30´seběh 4:11:38min
28 Srp2017 16km volný běh na kopec Zettesfeld + 5x100 rov.
27 Srp2017 RUN4FUN: 19,1km volný běh v kopcích - Pláně
27 Srp2017 RUN4FUN: 0,8km R, rozcv., 1,1km V
26 Srp2017 RUN4FUN: 9km seběh z Černé hory
26 Srp2017 RUN4FUN: 9,5km volný běh Černá hora
26 Srp2017 RUN4FUN: 4km R, rozcv., 1,3km V
25 Srp2017 RUN4FUN: 3,4km výklus z Friesovek
25 Srp2017 RUN4FUN: 1,5km R, rozcv., 5x30SBC, 5x rov., 0,5km V
25 Srp2017 RUN4FUN: 19,3km volný běh Sněžka
25 Srp2017 RUN4FUN: 1,9km klus + rozcv.
24 Srp2017 10,3km volný běh Liščí hora
24 Srp2017 3km výklus po tréninku
24 Srp2017 6,6km kop.tempově Lom - Bufet
24 Srp2017 6,3km seběh do Lomu před tréninkem
23 Srp2017 20,6km volný běh v kopcích 5:51 min/km
23 Srp2017 4,6R,rcv.,5x100(100)/4x500(1´10mch)/5x100(100)/4x500(1´10)/5x100(100),7,2V
22 Srp2017 RUN4FUN: 3,3km R, rozcv., 1500-1000-800-600-400-200(200mkl), 3km V
22 Srp2017 19km volný běh
21 Srp2017 15km volný běh
20 Srp2017 5,9km seběh na start
20 Srp2017 Sparkasse Sternstein Bad Leonfelden, 1. místo
20 Srp2017 rozcv., 3x rov. před startem
20 Srp2017 3,5km rozklus před startem
20 Srp2017 3,3km klus na lačno + rozcv.
19 Srp2017 2,7km výklus po závodě
19 Srp2017 KTRC Lipenský půlmaraton, 1. místo (TR)
19 Srp2017 4x rov. před startem
19 Srp2017 3km rozklus před závodem, rozcv.
19 Srp2017 4km R, rozcv., 5x100(100mkl), 1,2km V
17 Srp2017 RUN4FUN: 2,6km R, rozcv., 3x 100-200-300m(mkl zpět), 2,6km V
16 Srp2017 3,1R,5x100/18s,10x400kop/109-106-106-104-103-100-100-99-99-99s,2x100/18,2V
15 Srp2017 RUN4FUN: 2km R, rozcv., 500-1000-1250-1000-500(250mkl), 2,1km V
15 Srp2017 22,5km volný běh
14 Srp2017 23,5km volný běh
13 Srp2017 19,2km volný běh v kopcích Winterstaude 1877m , 6,4km volný běh na lačno
12 Srp2017 3,3km výklus po závodě
12 Srp2017 Outdoortrophy, 6.místo běh (3.celkem)
12 Srp2017 rozcv., 1,1km opětovný rozklus před opožděným st., 5x rov.
12 Srp2017 4,3km rozklus před startem
12 Srp2017 2,6km klus na lačno před závodem
11 Srp2017 5,1km R, rozcv., 5x rov., 1x200 svižně, 2km V
10 Srp2017 7,6km lehký klus
10 Srp2017 6km klus
9 Srp2017 3km R, 3x100(100mkl)/21-20s, 2x4km(250mkl+2´30P)/15:18,15:16min, 2km V
9 Srp2017 6,3km seběh po tréninku
9 Srp2017 6,2km lehce stup.tempo Zvičina 30:05min (av.TF154)
9 Srp2017 1,3km R, 2x rov.
8 Srp2017 RUN4FUN: 4,1km R, rozcv., 500-500-1-1-500-500(250mkl), 1,5km V
8 Srp2017 30´do TF110+30´do TF120+zbytek do TF135
6 Srp2017 WORLD LONG DISTANCE MOUNTAIN RUNNING CHAMPIONSHIPS, DNF
6 Srp2017 2,1km lehký rozklus před závodem, rozcv., 3x rov.
5 Srp2017 2,5km R, rozcv., 2,2km klus, rozcv., 5x rov., 400m svižně, 2,4km V
3 Srp2017 8,2km lehký klus
2 Srp2017 8km lehký klus
1 Srp2017
1,7km výklus po tréninku
8,4km mírné tempo 3:54/km (av.TF151)
3,2km rozklus před tréninkem + rozcv.
1 Srp2017
6km klus na lačno

ZA ČERVENEC 607KM
31 Čvc2017
6,3km seběh ze Zvičiny
31 Čvc2017
6,2km tempo Zvičina 29:30min (TF do 160)
rozcv., 3x rov.
3km rozklus před tréninkem
30 Čvc2017
36km dlouhý běh v kopcích 5:17 min/
29 Čvc2017
7,5km rege klus 5:05 min/km
28 Čvc2017
8km R + 10km lehké tempo av.3:54/km(av.TF 142!) + 3km V
27 Čvc2017
RUN4FUN:3,8km R, rozcv., 3x5x100(100mkl)/19s, 1500m stup./5:23min, 3km V
26 Čvc2017
6,5km rege klus
26 Čvc2017
15km volný běh + 10x lehká rov. + 1km V (spojitě)
25 Čvc2017
6,1km rege klus (v závěru 5x rov.) 5:25 min/km
25 Čvc2017
45´R + 51´tempo kopec + 55´seběh
24 Čvc2017
19,6km volně kopec Rauchkofel (dost technické dolu!)
23 Čvc2017
15km výklus rovina po závodě
23 Čvc2017
1,5km výklus po závodě
22. Obergailthaler Mauthen Alm berglauf, 2.celk., 1.kat
23 Čvc2017
3x rov. před startem
23 Čvc2017
3,1km rozklus před závodem
22 Čvc2017
3,7km R, rozcv., 5x100(100)/19s, 500m/1:41min, 2km V
21 Čvc2017
6km R, rozcv., 2x5x100(100)/20s, 1500m stup./5:09min, 3km V
20 Čvc2017
10,1km volný běh
20 Čvc2017
10,1km volný běh
19 Čvc2017
5km R, roczv., 3x5x100(100)/17s, 2km V
19 Čvc2017
21,3km lehký běh na kopec Hochstein
18 Čvc2017
7,9km volný běh (v závěru 10x rov.)
18 Čvc2017
39´R, 4x15´svižně kop.(3´mch), 1h17´seběh
17 Čvc2017
19,5km volný běh v menších kopcích
17 Čvc2017
10,3km klus na lačno
16 Čvc2017
1,7km výklus po závodě
Grossglockner berglauf, 5.místo celkem, 2.kat.
3x rov. před startem
3km rozklus před závodem
15 Čvc2017
3,5km R, rozcv., 5x rov., 500m/1:44min, 2km V
13 Čvc2017
8km lehký klus
12 Čvc2017
10km lehký klus
11 Čvc2017
8,2km seběh ze Zvičiny
11 Čvc2017
7,1km kop.lehce stup.v 15´v závěru
11 Čvc2017
0,9km R, rozcv., 3x50m rov., 0,7km V
10 Čvc2017
3,2R,5x100/18,6x1200,2x1000(2´P)/4:04-05-06-05-04-04-3:12-3:12,2,3V
9 Čvc2017
20,4km volný běh
8 Čvc2017
5km R, 5x rov., 2km V (spojitě)
8 Čvc2017
15km volný běh
7 Čvc2017
37,5km dlouhý běh v kopcích Lomnice-Tábor-Kumburk
6 Čvc2017
6,1km regenerační běh
6 Čvc2017
5,9km seběh po tréninku
6 Čvc2017
7,6km tempo kopec Černá hora (po trati MS 2013)
6 Čvc2017
3km rozklus před tréninkem
5 Čvc2017
6km rege klus před spaním
5 Čvc2017
3,8km seběh po tréninku
5x 960m kopec /+116m //5:17-5:23-5:20-5:17-5:13min
3,7km R, rozcv., 3x rov.
4 Čvc2017
24km volný běh v lehkých kopcích
3 Čvc2017
6,3km seběh po tréninku
6,2km tempo Zvičina 28:31min
4,4km R, rozcv., 3x rov.
2 Čvc2017
18km volný běh
1 Čvc2017
4,1km R, 5x100(100)/19-16s, 6x1km(1´P)/3:20-18-19-21-20-20min, 3km V

MALTA HALFMARATHON ZURRIEQ

Pro mnohé je odpočinek po dlouhé a náročné sezóně ve znamení naprostého volna, já jsem si vybral směr spíše aktivního odpočinku na cestách po krásném středomořském ostrově Malta. Atraktivním lákadlem bylo zejména příjemné klima a bezesporu zajímavá cena této destinace. Ve spojení se zjištěním, že se právě v období poloviny listopadu koná menší půlmaraton (www.maltamarathon.com), bylo rozhodnuto.

Při troše šikovnosti se dá týdenní pobyt s polopenzí v 3* hotelu, wellness a přímými lety z Prahy pořídit pod deset tisíc korun. Doba letu okolo 2 h 20 min činí z Malty velmi zajímavou destinaci i na kratší dovolenou, či sportovní pobyt. Již dopředu jsem si naplánoval každodenní trasy, abych na místě neztrácel čas a řídil se jen navigací v hodinkách, které jsou v takových případech skutečně k nezaplacení. Jsem si jistý, že bez nich bych se v maltských uličkách motal ještě nyní.

Velkou výhodou a zároveň i nevýhodou je historická vazba na Anglii. Bývalá kolonie je nyní již samostatným státem, ale britský vliv je cítit na každém kroku. Pro běžce a turistu jsou jistě nejzásadnější dvě skutečnosti a to jízda vlevo a angličtina jako druhý oficiální jazyk. Doprava je na Maltě opravdu chaotická a oproti Anglii je vše umocněno ještě velmi nepřehlednou spletí infrastruktury malých uliček, zejména ve městech a jejich okolí. Pro běžce to znamená velkou obezřetnost při pohybu po silnicích, avšak velmi příjemným překvapením bylo zjištění, že i mimo silnice se zde dá běhat a to v kulisách překrásné přírody – útesů. Pojďme si tyto trasy společně proběhnout…

DEN 1. – První dojmy!

Přílet podvečerním letem s hodinovým zpožděním znamenal první nádech teplého vzduchu (+ 20 st!) okolo jedenácté večerní. S německou cestovní kanceláří nečekejte početné transfery na hotel. My jsme jeli z ČR tři a nafasovali osobního řidiče, který se hned dal konverzace, což je specifikum tohoto místa – každý předpokládá, že si anglicky rádi popovídáte, což je super a velmi to zpříjemní a zároveň zjednoduší pobyt. Na hotelu okolo půl jedné ráno, raději hned do postele, vždyť Tonny, místní běžec, mě nabere už v šest!

DEN 2. – ZURRIEQ HALFMARATHON

Budíček před pátou, snídaně a hurá vyhlížet Tonnyho. Ten je na čas u hotelu a společně vyrážíme přes celý ostrov na start závodu. Předpověď je přijatelná, nemá tolik foukat a mělo by jen lehce sprchnout… již nyní bych se u tohoto tvrzení pozastavil. Na Maltě vše závisí na slunci. Pokud svítí, tak je vedro! A vítr? Ten je stále, záleží jen na tom, jestli větší, nebo menší. Pro koupání v těchto měsících je tedy nezbytné nalézt si závětří, pak je na slunci opravdu velmi horko!

Tonny již měl připravená čísla, vše zařízené, takže po krátké rozběhání jdeme na start s jeho neustálým upozorňováním na to, ať jsem na silnicích při závodě opatrný, že je sice trať zajištěna policií, ale i tak se mám velmi rozhlížet. Na startu půlmaratonu před místním kostelem se pohodově řadí cca tři stovky půlmaratonců, všichni se srdečně zdraví a je vidět, že závod zde je svátkem. Již v půl osmé zazní výstřel a jdeme vstříc maltským silničkám. Do čela vyrazí dvojice běžců. Znalý výsledků předešlých ročníků, které nebyly časy nijak oslnivé, si říkám, že času je opravdu dost a závod si raději užiju a nepřepálím ho, proto první kilometr za 3:25 je ideální. Už tady ale vnímám silný vítr a říkám si, že je asi lepší přepálit, než běžet sám. Relativně pohodově dobíhám dvojici před sebou a v tu chvíli začíná tradiční ohlížení a pokukování kdo že to přiběhl a kdo že jako poběží na čele. Do větru se očividně nikomu nechce a tak všichni běžíme vedle sebe, ale nikdo nechce přidat a tak tempo opadá na 3:40, na 3:50/km. I když jsem si před závodem dal za cíl, že se nikam nepoženu a poběžím na výsledek, tak tohle už je opravdu moc! Vždyť se k nám začínají připojovat i běžci zezadu! Proto začínám trochu „tahat“ a když se k nám docvakne čtvrtý, tak vracím tempo na 3:30/km, avšak stále se snažím držet si prostor pro nástup, protože vidím, že soupeři se rozhodně nepustí. Nicméně čtvrtému jsem tím opravdu nepomohl a zůstali jsme opět tři, což byl cíl, protože odejít bez placky bych tu nechtěl. Na desítce vše beze změn, tempo opět průměrně kolísá, spíš opadá, všichni máme očividně rezervy, soupeři občas mezi sebou něco prohodí a vyrozumím z toho, že si mě chtějí otipovat. Blíží se patnáctka a to je místo, kde jsem si postupně stanovil, že zkusím dát posledních 5km po 3:30/km a uvidíme. Očividně to není ale jen můj plán a když se dostáváme na 16.km za 3:30, tak přichází ostrý nástup etiopského soupeře, skupina je rázem na hadry a bohužel během pár chvil vidím, že tudy cesta nevede. Snažím se proto držet plánu s tím, že do cíle je ještě daleko a třeba se povede soupeře dotáhnout tempově. Mezitím se na čele opět spojí a i když 17. km mám pod 3:20/km, tak ztrácím pár desítek metrů. Postupně chápu, že je rozhodnuto, začíná se projevovat také horko a vlhko, které je dalším specifikem ostrova a proto se uspokojuji s bronzem a užívám si ho v poklidném tempu až do cíle. Postupně chápu, proč se zde nikdy dle výsledkových listin moc rychle neběželo a vlastně jsem spokojen, že jsem si díky tak velké převaze soupeřů mohl závod užít v závěru. Až při vyhlášení se dozvídám, že vyhrál maltský rekordnam v půlmaratonu Charles Debono, který rekord utvořil časem 69:09 min před měsícem ve Valencii. Charles mi pak povídá, že druhý sice pobývá dlouhodobě na Maltě, ale startuje za Etiopii a „má dobrou genetiku“ a že je těžké s ním závodit. Plánovaný déšť opravdu nepřišel a vyhlášení na příjemně prosluněném náměstíčku bylo super zahájením mého tripu. Navíc je deset hodin a celý den ještě přede mnou! Takže hurá do bazénu…

DEN 3. – PRVNÍ POHLED NA ÚTESY…

Aktivní odpočinek znamená nehledět na čas a užívat si běh dle jeho podstaty samé – opravdu zábava a s batůžkem první kilometry mezi políčky ohraničenými kamennými zdmi, také první kopce a první vyvrácení toho, že zde je jen rovina. Po třech kilometrech na betonovém chodníku, mezi domy a po silnici jsem v „lese“. Lesy zde nejsou, ale pár porostů se zde přeci jen najde a jedná se spíš o olivovníky, či kaktusy. Nicméně zde vede příjemná až horská silnička s vápencovým podkladem, štěrk, kameny…ideál. Blížím se k horizontu a … WOW! Z ničeho nic krásný pohled na vlny rozbíjející se o útesy, po kterých vede krásná klikatá stezka. Tak tam poběžím! Vítr ve tváři, ostré, větrem proděravělé vápencové kameny pod nohami, výhledy, paráda. Klesám na pláž, kde se chystají na svůj job letci na kitech. Obíhám je na další, hliněný útes. Opravdu hliněný! Zajímavá kombinace vápence a hlíny je super variantou pro běh, pokud neprší, jinak se na těchto stezkách utopíte v bahně a nejspíš sklouznete do vln Středozemního moře. Zde jsem objevil nejhezčí místo celého výletu, k běhu jak dělané! Návrat vesničkami okolo tradičních místních kostelů, které jsou vystavěny do obrovských kopulí.

DEN 4. – PRVNÍ VYDATNÝ LIJÁK

Deště jsou v zimním období běžnou součástí místního počasí a byl jsem s tím smířený. I v takovém případě ale teplota nepadá pod 15 stupňů a není to tedy takový problém. Problém je bahno, které se nachází všude mezi vápencovým podložím a je to jíl, který se nepříjemně smeká a lepí. Právě z tohoto důvodu jsem musel část trasy po pobřeží změnit a vydat se městem. Myslím, že za suchého počasí by byla trasa ale exkluzivní a podobala by se té z předešlého dne. Takto jsem byl rád, že po zdolání několika bahenních kilometrů jsem se vydrápal na silnici a pokračoval k vesnici Pepka námořníka, kterou zde vystavěli filmaři pro hraný film a po natáčení ji nechali jako atrakci. V lijáku, který se spustil od 25. kilometru jsem s radostí přidal do tempa a upaloval na hotel.

 

DEN 5. – MARATON SEVEREM

Severní část ostrova mě oslovila nejvíce a proto jsem si ji vybral pro svůj nejdelší běh, který činil bezmála 45km  a skrývalo se v něm +1000m převýšení. To jen svědčí o tom, že pokud se na Maltě vydáte k pobřeží a budete chtít poznávat trailové cestičky, tak počítejte s tím, že z útesů párkrát k moři seběhnete, nejedná se ale o „vrchařinu“ a v cíli budete sami překvapeni, kolik že vertikálních metrů jste opravdu zdolali. Na severním cípu ostrova jsou zajímavé rybářské vesničky a výhledy na ostrov GOZO, mimochodem bydliště vítěze půlmaratonu Zurrieq. Velmi povedená trasa po příjemných cestičkách mě po dvou a půl hodinách zavedla ke kryté zátoce, kde by byl jen hřích se nevykoupat. Voda velmi příjemně teplá, určitě teplejší než vzduch. Voda nevychladne díky tomu, že i v noci jsou stabilní teploty jen velmi nepatrně nižší, než ve dne.

DEN 6. – PEMBROKE

Na druhou část pobytu jsem si naplánoval kratší a také možné méně atraktivní lokalitu, kterou jsem i tak chtěl ale poznat. Část ostrova směrem ke hlavnímu městu Valleta je velmi zastavěná a pro běh tedy nevhodná, ačkoliv po pobřeží se opět dá zajímavě probíhat, nicméně zde již nejsou vysoké útesy a pobřeží je střeženo jen všudypřítomnými věžemi. Těch je na ostrově stejně jako opevnění z různých období nespočet. Opravdu je znát, že Malta leží na frekventované lodní cestě středozemním mořem.

DEN 7. – L-IMDINA A TA DMEJREK 253 mnm

Třešničkou na dortu byl výlet do bývalého hlavního města Imdina, které je celé opevněné a patří mezi architektonické skvosty. Hned za ním se nachází nejvyšší hora Ta Dmejrek. Musím přiznat, že to byla „nejtrapnější“ nejvyšší hora, kterou jsem kdy zdolal. Prostě běžíte po rovině a najednou jste tam. Ale útesy hned pod ní jsou překrásné a to je přesně to, proč se tam vyplatí vyrazit. Můžete po nich jet i autem po tzv. panoramatic road. Z té jsem poté seběhl na pobřeží a pokračoval po 50 m útesech, které se kolmo tyčí nad mořem a tvoří opravdovou stěnu. I zde stejně jako na mnoha místech ostrova se nachází tzv. R.T.O. Jsou to oblasti, kde místní střílí. Sice zde nic moc nežije, ale střelba je zde „národní sport“ a proto na mnoha místech narazíte na patrony z brokovnice. Většinou pánové sedí v kamenných posedech a vyhlíží na malé ptáčky, které mají nastražené v klecích jako návnadu na ty větší, které poté loví. Občas tedy překážka v naplánované cestě vzhledem k tomu, že narazíte podobně třeba jako v Řecku na vrata s cedulí private a můžete se otočit a nebo riskovat, že na vás vyběhne pes, či vás postřelí. Já jsem se naštěstí setkal u vstupu na útesy s místním farmářem, který mi za slušné optání otevřel a na své pozemky pustil. S „myslivci“ jsme na sebe poté jen mávali a díky bohu, že jsou běžecké věci tak pestrobarevné. Myslím, že je to spíš styl chataření. U každého „posedu“ je i políčko a pánové z měst si sem jezdí odpočinout.

DEN 8. – VEDRO, VEDRO A ZIMA

Poslední den znamenal už jen lehké ranní proběhnutí pro dobrý pocit a slunění u bazénu. Počasí se opravdu vydařilo. Ve vnitrobloku hotelu nefoukalo a na slunci se tím pádem nedalo vydržet. Jen těžko se tak opouštělo místo, kam se určitě jednou rád vrátím a kdo ví, možná to nebude trvat tak dlouho, vždyť jarní půlmaraton tu je už v únoru. Malta mě celkově velmi příjemně oslovila a překvapila. Zcela jistě se nejedná jen o betonový ostrov ve Středozemním moři. Má také mnoho krásné přírody a architektury z doby Maltézských rytířů, či neolitické chrámy starší než samotné pyramidy. Ve spojení s perfektní dostupností a výbornou komunikací na místě nelze jinak než doporučit! A teď hurá na sníh zpět do reality…

Trofeo Vanoni

Opravdu závodní sezónu jsem letos již uzavřel při ME ve skymarathonu, protože přesně na tento typ závodů jsem se celý rok připravoval a tak i když jsem se 22.10. postavil na start tradičního Trofeo Vanoni v Morbegnu, bojoval naprosto nadoraz, tak to nestačilo na výsledek, který by se alespoň rovnal tomu loňskému. Závod v italském Morbegnu má neskutečnou atmosféru, kterou dotváří mnoho faktorů. Tím hlavním je týmový duch, neboť se běží v tříčlenných štafetách a pro letošní rok, trochu nečekaně, jsem se zařadil po bok našich nejlepších. Jan Janů a Jáchym Kovář byli skvělí a jejich fantastické výkony vynesli naši štafetu velmi vysoko v té největší konkurenci, protože se celý závod konal jako italské mistrovství. Ve čtrnáct hodin vše rozeběhl Honza, který opět potvrdil svou příslušnost k absolutní evropské špičce. Na trati bojoval s velkým mezinárodním polem těch nejlepších běžců do vrchu a v cíli se i přes dle jeho slov špatný seběh objevil na parádním třetím místě. Velkým rozdílem oproti loňskému roku bylo to, že se letos v týmech hledaly jen těžko slabá místa a tak i na ostatních úsecích běželi ti nejlepší. Záleželo už jen na týmové strategii, kde startoval ten největší tahoun. Jáchym na druhém úseku potvrdil svou vzrůstající formu a po velkém přetahování a boji nakonec pomyslnou bednu uhájil, v cíli jsme si předali na bronzu! To už jsem tušil, že to bude hodně bolet a prostě to zkusil. Těžko se v takové situaci zachová klidná hlava a já prostě vyrazil co to šlo. Po zaváděcí rovince se naběhne do opravdu hodně strmé pasáže a právě zde mě dotáhl skotský reprezentant, kterého jsem se pokusil držet. To bylo sice bojovné gesto, ale v průběhu dalšího závodu mi moc nepomohlo, protože jenom přispělo ke stupňování laktátu v mých nohách. Už na prvním kiláku jsem cítil, že tempo je nad mé síly, ale zároveň věděl, že není nad čím přemýšlet a prostě rubal! 3,8km s převýšením okolo 550m jsem ale bohužel zdolal o dvě minuty hůře, než loni, kdy jsem si i přes premiéru na této trati vše dokonale pohlídal a běžel hlavou. Přeci jen je to 23min do ostrého stoupání a na takové porci už je třeba rozložit síly a neběžet bezhlavě. Malou satisfakcí je pro mne seběh, na kterém jsem letos hodně zapracoval a ikdyž jsem se na horizont dostal v absolutní únavě a zahlcení, tak jsem dokázal běžet o čtvrt minuty rychleji. Bohužel jsem, zejména ve výběhu, nedokázal udržet své soupeře za zády a finišoval na sedmé pozici, což je oproti loňsku sice o jednu příčku vylepšení a ve velké konkurenci úspěch, ale rezervy byly. Dle výsledků je patrné, že kdybych předvedl svůj lepší den, tak jsme mohli být i na páté příčce, na lepší by určitě nebylo. Co z toho vyplývá? Maraton v Bilbau mi opět ukázal, že ačkoliv se člověk cítí dobře, vstřebá ho, tak tyto dlouhé závody zanechají svou stopu a nelze po nich v horizontu dvou týdnů opět očekávat velké výkony. Druhým, možná ještě důležitějším faktem je to, že přepalování opravdu není to, co si mohu se svým vytrvalostním tréninkem dovolit. Celkově jsem ale na víc rozhodně v daném průběhu neměl, vytrápil se jak letos ještě ne a pro tým nechal naprosto vše. To jak by vše dopadlo, kdybych běžel hlavou, jsou již spekulace, ale jisté je, že to byl krásný víkend v Itálii, s výbornou partou lidí na krásném závodě, který je velmi intenzivní, těžký, avšak s tou nejlepší atmosférou. Lidé okolo trati fandí jmény závodníků a tak ikdyž se trápíte, tak stále do toho musíte jít, i pro tým, který čeká v cíli, nebo už pobíhá netrpělivě po trati. Obrovský dík všem, kteří tam byli a na tomto se podíleli. Byla to krásná tečka za vydařenou závodní sezónou!

ME skymarathon Gorbeia Suzien (ESP)

Neobvykle až na úplný závěr atletické sezóny byl naplánován evropský šampionát ve Sky Classic, jinými slovy SkyMarathon. O body do žebříčku Mistrovství Evropy se bojovalo na trati 31km/+2400m přes dva významné vrcholy Gorbea a Aldamin s výškou okolo 1400 m. Národní park Gorbea se nachází pouhých 40km od mezinárodního letiště Bilbao na území Baskicka a nabízí zajímavé terény, které jak jsme zjistili se vyznačují nejen kluzkým vápencem, ale také ohromným množstvím bahna, které pravděpodobně nikdy nevysychá.

Před startem proto panovalo mnoho debat o obutí, protože jisté tušení o kluzkém podkladu bylo, ale nikdo jsme si neuměl představit, jaká bude realita. Vše bylo znásobené deštěm, který převládal po celou dobu před závodem. V úvahu přicházely Salming Elements, které nakonec obul Jirka Čípa, nebo Salming Trail T5, které jsme volili společně s Katkou Matrasovou. Tím je patrno, že Salming team měl na ME silné zastoupení tří členů z devíti a rozhodně se v reprezentaci neztratil.

V den D se obloha zázračně roztáhla a pověstné azuro dotvořilo atmosféru těžkého, avšak krásného závodu. Osm stovek běžců se vydalo přesně v devět hodin vstříc trati, která zpočátku převážně stoupala na vrchol Gorbea. Prvních 12km tak jasně rozdělilo startovní pole dle výkonnosti, i když místy nebylo vůbec jednoduché vytvořit si dobrou pozici. Úvodní kilometry po asfaltu byly celkem rychlé a hned poté se stoupalo úzkými a hlavně podmáčenými pěšinami bez velké možnosti předbíhání. Začínat tento závod okolo třetí až čtvrté desítky nebylo ideální stejně tak, jako ho ovšem v úvodu na asfaltu přepálit. Už v prvním kopci měli závodníci místy potíže s bahnem. „Několikrát jsem měl na mále, když se mi v bahně bota téměř vyzula a musel ji při dalším kroku našlápnout zpět“ znělo po doběhu českými řadami. Po hodině a půl na čele výborně operoval Ondřej Fejfar (průběžné 6. místo), kterého mocně dotahoval Jirka Čípa. Pod monument na vrcholu Gorbea jsem se už prodral z pozadí (40. místo) poblíž výborného Zaid Maleka a společně se tak pohybovali na hraně top 10. Seběh pod Aldamin byl ovšem jasnou záležitostí soupeře a tak jsem opět musel ve stoupání dotahovat. To se celkem dařilo společně i s přiblížením k leaderům českého týmu, kteří se na malý moment na Aldaminu spojili. Poté teprve přišlo na řadu velké překvapení pro všechny, když cca deset kilometrů seběhu probíhalo po kotníky v bahně. Nebyl jsem sám, koho po tomto seběhu bolely břišní svaly a třísla z neustálých korekcí pohybu. Snad každý z nás si vyzkoušel španělské bahno velmi zblízka, protože zdolat tento seběh bez pádu znamenalo asi běžet pod své možnosti. Místy se téměř nedalo udržet ve vyznačeném koridoru. Velmi zajímavá zkušenost nakonec vyústila k vítězství místního závodníka Aritze Egei. Co bylo ovšem pro české barvy zásadnější, tak skvělé osmé místo Jiřího Čípy, ze kterým finišoval devátý Ondra Fejfar a poslední týmové body se mi podařilo v mužské části urvat dvanáctým místem. Mezi ženami vybojovala skvělé sedmé místo Zuzka Krchová a postarala se o top výsledek  ME. Týmová práce zafungovala a před závěrečným podnikem ME ve Vertikálním Kilometru v Limone figuruje Česká republika na zlaté příčce.

Velké poděkování patří celému reprezentačnímu týmu, který odvedl výbornou práci na všech frontách. Skvěle bojovali všichni a výsledkově to poté bylo 12. místo Míši Mertové, 18. Katky Matrasové, 26. Pavla Brýdla, 35. Tomáše Křivohláveka a 47. místo Jirky Petra.

Salming Trail T5

Salming Trail T5 – ostrý test! Salming, dynamicky se rozvíjející švédský výrobce běžecké obuvi, přichází v každé kolekci s novou peckou. Prvopočátkem všeho byl model Distance, poté objemová speciálka Milles, výbornou kombinací zmíněného vznikla doposavad, dle mého názoru, vlajková loď EnRoute. A nyní? Jednoduchá, ale geniální úvaha. Vezmeme to nejlepší, co máme, tedy EnRoute a dáme jim trailový podvozek… přidejte Vibram, dobré tlumení, nízkou váhu a pohodlnou konstrukci a Trail T5 je na světě! Takhle jednoduché to určitě nebylo, ale výsledek je přesně takový – odtlumená univerzální krosovka, kterou jsem hledal už spousty let. Konkurentů není mnoho, vzhledem k váze (275g, 9UK) snad jen zmiňme Inov8 Trailtalon 275. Dost obecného, pojďme ji trochu pod kůži. První, co jsem začal zkoumat, když mi přišla do ruky byla právě váha, neboť se mi zdály dost “bytelné”. Do terénu super, ale na závod? Po převážení přišlo uklidnění. Na gram stejné jako předchůdce T2. Více materiálu v podešvi hodnotím jednoznačně pozitivně. Hned jsem v T5 našel nejuniverzálnější botu, kterou jsem kdy používal. Dost tlumení pro trénink, díky přiměřenému vzorku bez problémů zvládnou i úseky po silnici a Vibram přitom zajistí životnost. Pro mě super bota pro horský maraton, nebo skyrace, kde pošetří nohy zejména v seběhu.

Svršek není třeba dlouhosáhle popisovat. Je velmi podobný EnRoute. Tedy tři vrstvy, z kterých bych vyzvedl hlavně druhou. Pásky provázané od šněrovadel až k podešvi zajistí perfektní přilnutí k noze, což je v terénu velmi důležité. Vše je přikryto svrchní silikonovou síťkou, která do boty nepustí nečistoty. Vše po vzoru EnRoute. V Run4fun se často setkáváme s požadavkem na univerzální botu. Doteď jsem odpovídal, že vše univerzální není ani do terénu, ani na silnici. Za tím si stojím, ale jsou modely, ve kterých se do terénu dá doběhnout celkem komfortně a T5 mezi ně jednoznačně patří a v trailu už jsou jako doma. Kdo chce své klouby šetřit, tak by měl o běhu v terénu určitě přemýšlet a T5 mu budou velmi dobrým parťákem!

Misurina skymarathon

Není stát, kde by horský běh byl více populární, než Itálie a nejen proto jsem se 10.9. postavil na start dolomitského dobrodružství jménem Misurina Sky Marathon. Den po Dolomitenmannovi, který je každoročně mým podzimních vrcholem byla Misurina vhodnou alternativou, jak držet krok s dolomitenmanským týmem Technika Brno. V sobotu jej povzbudit v nedalekém Lienzu a v neděli se realizovat a pokusit se prodat maratonskou formu „za kopcem“ v italské Misurině. Sobotní vyladění v Lienzu jako support na tratích Dolomitenmanna bylo víc než motivující, neboť tým ASS TECHNIKA BRNO EXTREME již počtvrté za sebou vybojoval pódiové amatérské umístění. Výborná týmová organizace pod vedením Rudiho Drnce nese ovoce a tento rok to nebyl jediný úspěch. Outdoor trophy a Liptov ride jsou toho důkazem. Vždy na bedně a pro příští rok tak zůstávají nemalé cíle minimálně k obhajobě.

Misurina je malé městečko nad Toblachem, kde u stejnojmenného jezera každoročně startují borci vstříc překrásné trati okolo skaliska Tre Cime. Letos byla předpověď bohužel až děsivá. Obrovské srážkové úhrny nedávaly sebemenší možnost, že se obloha projasní a tím pádem i teploty na hranici a spíše pod hranicí deseti stupňů, neboť start byl už v rovných osm hodin ráno ve výšce 1800 m. Deset minut před osmou to ještě vypadalo, že na startu nikdo nebude, ale o pět minut později se už celý peloton těsnal pod startovním obloukem, aby se vydal vstříc dešti.

První kilometry okolo jezera společně se závodníky skyrace ukrajujeme poměrně ostře okolo čtyřech minut na kilometr a to střídavě trvá až skoro do desítky, před kterou mi na hodinkách svítí dokonce 3:24/km. Už chápu, jak je možné, že tento závod měří opravdu 41km a nestrávíme tam celý den. První ostré stoupání zpočátku po alpské louce, poté řečištěm znova na louku k horské chatě, zde se dozvídám od zlomených soupeřů, které dobíhám, že lídr skyrace má na čele 4 min náskok a že ho mám doběhnout – asi jsem vypadal ambiciózně. Bez váhání jsem vyrazil za ním, ale po chvíli dotáhl jen dalšího maratonce a do závěru skyrace, který odbočoval cca v polovině trati skymarathonu jsem to již nestihl, ale i tak jsem se na čele maratonu citelně osamostatnil a získal řekl bych rozhodující náskok. Vzhledem k počasí jsem pouze věděl, že organizátoři vynechali nějakou vrcholovou pasáž, ale vzdálenost by měla být stejná. Nicméně vloni se kvůli počasí finišovalo už okolo 3h 20min a tak jsem i letos doufal v tuto variantu a když jsem ve vrcholových partiích okolo 2450 m mrznul a uvažoval, že si obléknu bundu, tak jsem si stále připomínal tuto variantu a ujišťoval se, že to ještě pár minut vydržím a pak už začnu klesat do cíle. To se ale moc nedělo, spíš se stoupalo a v husté mlze místy postupovalo dost orienťácky. Nyní s odstupem vidím, jak velké štěstí jsem měl, že jsem vše trefil a v zimě zvládl. Postupně se opravdu začalo kolo 2h 40 klesat a hned vzápětí přišel první a naštěstí poslední pád. Odnesly to hodinky, naražený prst a naražená žebra, ale ve zmrzlém stavu, ve kterém jsem se nacházel, jsem vlastně nic nevnímal, posbíral se a upaloval dál. Po dlouhém seběhu, kde jsme ztratili tisíc výškových metrů, jsem už vyhlížel zmíněnou variantu s cílem na 3h 20, ale přišel pouze další táhlý kopec, bahno, kravince a ještě 40 min dřiny, než jsem opravdu zpozoroval místo, kam jsem doběhl při rozklusu a věděl, že to už budu jen kilometr do cílové brány. Doběh jsem si už užil a zapomněl dokonce na zimu, která se do mě pustila jen o pár minut později.

Překvapivě jsem závod zvládl bez jakékoliv krize, bez křečí, téměř bez občerstvovaček, na tři gely, s rezervou a vyhrál o 6 min před druhým Italem Dani Jungem a Polákem Krawczykem. Absolutní spokojenost s průběhem a výsledkem podtrhla skvělá organizace Italů, kteří mají běh v horách opravdu rádi a je radost zde závodit, příště ale rozhodně s typickým azurovým počasím!

Mohar berglauf

Běh na Mohar, krásný kopec s výškou jen těsně nad 2600m, zakončil přípravu směřující k „opravnému“ maratonu po MS. Pro reparát jsem si vybral 10.9. Misurina sky marathon a Mohar berglauf 2.9. byl výborným testem. V dnešní době by se závod tohoto typu nazýval jasně vertikálním kilometrem, protože parametry 6,08km/+1350m jasně splňují všechny parametry. Na místní rakouský závod v oblasti Korutan se, jak již to v Alpách bývá, sjela konkurence jak na závod světového poháru. Výhodný termín týden před Dolomitenmannem se rozhodlo využít více soupeřů, aby vytestovali, co se v přípravě na vrchol sezóny povedlo. Vzhledem k tomu, že na startu stál Manuel Siebald (4. z Grossglockner Berglauf) a Robert Start (5. z Grossglockner Berglauf a 7. z Grossglockner ultra) a také Silvio Wietschnig (pravidelný účastní Dolomitenmanna), tak bylo jasné, že nepůjde o tréninkový závod, ale bude se od začátku šlapat do plných. Manuel prokázal, že Mohar je „jeho“ kopcem, vždyť se narodil v pořadatelské vesnici a hned od počátku diktoval nehorázné tempo. To se pokusil zachytit pouze Robert Stark. Mě bylo na třetím místě jasné, že takto to nepůjde a po ostrém tréninkovém týdnu jsem si musel ze skupiny už po 500m vystoupit a raději spoléhat na své tempo. Ani Robert ovšem Manuelovi nestačil a ten nakonec vytvořil výborný traťový rekord 5min řed druhým v cíli, což byl nakonec Silvio, který rozvážným tempem, kterým mě dotáhl asi v polovině trati nakonec Roberta v cílové „rovince“ předběhl. Dobré bylo, že boj o 2. – 4. místo dělily jen vteřiny a tak ačkoliv jsem si tentokrát doběhl pouze pro brambory, tak ze sportovního hlediska to byl dobrý výsledek a dobrý test před maratonem. Kategorii jsem nakonec ovládl a tak i přes tento výkon jsem vystoupal na stupeň nejvyšší. Krásné vyhlášení na Glockner blick, vysokohorské chatě 2050m vysoko bylo v závěru skrápěno deštěm a přes noc napadl sníh, proto měli organizátoři velké štěstí, že fronta přišla těsně po závodě, jinak by to bylo velmi zajímavé závodit začátkem září na sněhu. Takto počasí nakonec vyšlo a v cíli jsme si mohli sáhnout na kříž bez omrzlin.

Sternstein berglauf

Jižně od lipenské přehrady u rakouských sousedů se v neděli konal závod rakouského vrchařského poháru, kterého jsem se v dílčích podnicích letos již několikrát zúčastnil a opět nezklamal. Krásná atmosféra malého města, které v neděli žije svým závodem mě nadchla a ačkoliv samotný závod nebyl přesně šálkem mé kávy, tak stojí k doporučení. Již na start jsem šel s vědomím, že úspěch na tomto závodě nebude jednoduchý, neboť tempo, kterým se běhává je spíše sprintem, na který v současné maratonské přípravě nejsem aklimatizovaný. Mladí místní borci si zde hájí prestiž a tak obrat je o pódium byl těžký úkol. Veškeré domněnky se potvrdili hned v prvních metrech, kde do čela vyrazila skupina mladých nadupaných atletů, ale po chvíli koukání po sobě se tempo uklidnilo a ačkoliv jsem zrovna já byl ten, který by měl být raději vzadu, tak jsem skočil na špic a znovu zatopil pod kotel, abychom prvním kilometrem proběhli jak na rovinaté desítce. Hned poté začal kopec a zde se překvapivě nikdo vpřed nehnal a to byl dobrý signál, že na to nikdo extra nemá, proto jsem si držel své a na horizontech snažil vždy udělat pár rychlých kroků, protože jsem věděl, že na trati dlouhé 6,2km je třeba se stále jen do tempa nutit a na odpočinek zkrátka čas není. Postupně se mi podařilo očesat čelo až na jedince, kterým jak jsem později zjistil byl reprezentant v běhu na lyžích a účastník MS Max Hauke. Asi až za polovinou tratě jsem ho s vypětím všech sil mírně setřásl na rozdíl jen pár metrů a doufal, že se náskok budu prohlubovat. To se ovšem nestalo a Max na mě zle dotíral až do posledních metrů a výsledný náskok jen v řádu vteřin svědčí o tom, že jsem si nemohl dovolit ani chvilku odpočinku a proto finiš do sjezdovky se opravdu zajídal, navíc s KTRC Lipenským půlmaratonem z předešlého dne v nohou. Vše se ale podařilo a po chvíli vydýchání jsem se v cíli mohl vylézt rozhlédnout do kraje z krásné rozhledny a vzápětí si užít seběh do startovního města, kde proběhlo krásné vyhlášení, pro mě s příchutí absolutního vítěze a navázání tak na traťový rekord, o kterém tu doposud mluví a drží ho náš skvělý maratonec Honza Bláha časem těsně nad 24min. Ikdyž jsem za ním zaostal o 3min, tak to na místní poměry není špatné, hlavně vzhledem k přípravě, která pro mě je spíš nyní na závod okolo 3-4h. Po sportovní i organizační stránce není tedy co vytknout a jen se opět potvrdilo, že Rakušané závody dělat umí!

KTRC Lipenský půlmaraton

Překvapení po všech stránkách!

Lipno, neboli české moře, patří k vyhlášeným prázdninovým lokalitám, ale skupinka okolo Martina Dvořáka a jeho SportGroup.cz zde vytvořili také prvotřídní sportovní akci – Sportovní Festival v rámci kterého se běžel další díl běžeckého seriálu s názvem Kilpi Trail Running Cup Lipenský půlmaraton. Nechybělo mnoho a vše bylo v ohrožení, ale pořadatelský tým předvedl sportovní srdce a s vypětím sil závod uspořádali tak, že noční vichřice, která se přehnala okolím a poničila vše, co ji přišlo do cesty, byla jen historkou, které leckdo jen těžko věřil. Ale fotky nelžou a ještě pár hodin před startem byly veškeré připravené stany, oblouk v nenávratnu zničeny bouří. Sehnat a vystavět nové stanové městečko stojí úsilí, ale odklidit stromy z trasy tak, aby byla připravena pro závod se zdálo být téměř nadlidským úkolem, ale i to pořadatelé zvládli. Výsledkem byl skvělý závod, který si všichni zúčastnění pochvalovali a naprosto užili.

Rekord? Dnes ne!

Lipenská trať patří dle mého názoru k těm nejhezčím, co v české republice v termínovce trailových závodů máme. Pěkné kopce s přesto běhavými pasážemi, krásnými traily po kořenech i seběhy po loukách. Tento závod obsahuje opravdu vše, na co si jen běžec vzpomene. To co nechybí je i kvalitní obtížnost, vždyť až v závěru běžci stoupají po schodech na Stezku v korunách stromů a poté ještě na Alpskou vyhlídku. Teprve poté lučním seběhem do cíle, před kterým si každý ještě mohl vychutnat svou chvilku slávy při průběhu lipenskou přístavní kolonádou.

Od startu se ujal diktování tempa Vladimír Srb, který se postaral o to, že se hned do úvodního stoupání začalo patřičně zostra, už zde byl základ pozdějšího traťového rekordu, v který na podmáčeném terénu ten den nikdo nevěřil. Asi od čtvrtého kilometru v mírném seběhu se mi podařilo na čele osamostatnit a v nejprudším stoupání a zejména následném kamenitém seběhu svůj atak potvrdit, poté jsem si již držel své tempo, ale v polovině tratě jsem zaznamenal mezičas, který byl s dostatečným náskokem na traťový rekord. Ačkoliv jsem s vědomím dalšího závodního startu hned den poté, šetřil, tak posledním seběhu jsem přeci jen trochu tempo vystupňoval, abych si traťový rekord připsal na své konto. To se bez problémů podařilo a závod se od začátku až do cíle vyvíjel velmi idylicky, kéž by bylo víc takových, kdy má člověk rezervu a přesto získá traťový rekord. Prima vyhlášení dovršila sauna v místním Aqua centru, které je jen pár metrů vzdáleno od centra závodu. Chladnější počasí tak nebylo překážkou a na běh naopak vyhovující. Proto, jestli váháte, kam vyrazit na běžeckou dovolenou, či jen prodloužený víkend, určitě by Lipno v období konání KTRC mělo být ve vašem hledáčku!

ASS Technika Brno mezi elitou extrémních štafet!

Již jedenáctou sezónu se několikrát ročně tým ASS Technika Brno staví  na start těch největších závodů extrémních štafet. Nejen tato dlouhověkost je důkazem kvalitních výkonů. Jsou to hlavně tituly z mistrovství republiky a z největších závodů tohoto typu na světě – Dolomitenmann a Outdoortrophy.

Letos se Technika Brno blýskla hned zjara vítězstvím na slovenském území, kde ještě na sněhu bojovala v netradičním čtyřboji běh-skialp-bike-kajak. V srpnu ve svém tažení tým pokračoval v rakouském Lindau, kde na Outdoortrophy bral bronz. Již tento víkend se popere o čtvrté umístění na bedně za sebou na legendárních tratích Dolomitenmanna.

Konkurence bude jako každý rok neuvěřitelně kvalitní. Do rakouského Lienzu se sjely týmy z celého světa. V běžecké části zaujme určitě souboj čerstvých mistrů světa v běhu do vrchu z Ugandy (Kiplangat) a v dlouhém horském běhu z Eritreje (Mamu). Velmi zajímavé bude porovnání s vynikajícím norským skyrunnerem Angermund-Vikem, či Italem Götchem. Svou sílu budou chtít předvést i Američan Gay, Turek Arslan, Švýcar Egli, Němec Palzer, či Slovinec Kuhar. O své místo na slunci zabojují i Češi. Po dlouhé době bez Roberta Krupičky, který své místo tentokrát přepustil premiantovi Honzovi Janů, který by se měl papírově o prvenství mezi Čechy utkat s Ondřejem Fejfarem. V dresu ASS Technika Brno se po delší době, premiérově na takové trati, ukáže Dominik Sádlo, který by jim chtěl určitě šlapat na paty. Jak vše dopadne se dozvíme již tuto sobotu 9.9.2017 při jubilejním 30. ročníku RED BULL DOLOMITENMANN!

PLÁNOVANÉ AKCE

12.11. Malta halfmarathon (MLT)

OSOBNÍ REKORDY

absolutní

5km - 15:49
10km - 32:00
15km - 49:55
21,1km - 1:11:31
42,2km - 2:36:28

tréninkové

100m - 13,5
200m - 29,8
300m – 46,7
400m - 61,3
500m - 1:23,4
800m - 2:23,5
1km - 2:57,6
1,5km - 4:35,7
2km - 6:07,4
3km - 9:33,2
4km - 12:53,9
5km - 15:49,1
7km - 24:32,6
10km - 35:23,7
12km - 43:34,4

Archiv příspěvků