PARTNEŘI

Tréninkový deník

13 Zář2017 11,5km turistika s Kačkou 2:44:02
13 Zář2017 4km R, rozcv., 4x5x100(100mkl)/22-17s, 3,2km V 5:30 min/km
12 Zář2017 10,1km lehce stup.běh 5:15-4:20/km 4:48 min/km
11 Zář2017 10,3km lehký rege klus po maratonu 6:08 min/km
10 Zář2017 MISURINA SKY MARATHON, 1. místo 5:50 min/km
10 Zář2017 2,3km rozklus před závodem + rozcv.
9 Zář2017 4km R, rozcv., 5x rov., 500m svižně/1:36min, 2,7km V
8 Zář2017 3,6km R, rozcv., 3x rov., 2,6km V
7 Zář2017 10km volný běh 4:37 min/km
6 Zář2017 6km do 120TF + 4km stup.130-140TF, 1,3km 125-130TF 4:44 min/km
5 Zář2017 5,9km turistika s Kačkou 1h52min
5 Zář2017 5km R, rozcv., 3x5x100(100ú/19-17s, 4,1km V
5 Zář2017 8,2km volný běh na lačno 5:09 min/km
4 Zář2017 4,1km R, rozcv., 4x rov., 3x10´kop.(2´30mch+30s P), 8km V, 4x rov., 1km V
4 Zář2017 10km lehký klus na lačno 5:41 min/km
3 Zář2017 20km volný běh na Zettersfeld 6:30 min/km
3 Zář2017 4km rege klus s Kačkou před tréninkem 6:55 min/km
3 Zář2017 12km lehký klus na lačno 5:14 min/km
2 Zář2017 2,5km výklus po závodě
2 Zář2017 Mohar Berglauf, 4. místo (1. kat.)
2 Zář2017 3x rov. před startem
2 Zář2017 2,9km rozklus před závodem, rozcv.
1 Zář2017 4km R, rozcv., 5x100(100)/20s, 500m/1:41min, 2km V

ZA SRPEN 571KM
31 Srp2017 7km R, rozcv., 4x5x100(100)/20-17s, 3km V
30 Srp2017 18,5km volný běh na Hochstein 7:51 min/km
29 Srp2017 51´R, 59´tempo kopec Goiselemandl, 51´kop.+ 1h30´seběh 4:11:38min
28 Srp2017 16km volný běh na kopec Zettesfeld + 5x100 rov.
27 Srp2017 RUN4FUN: 19,1km volný běh v kopcích - Pláně
27 Srp2017 RUN4FUN: 0,8km R, rozcv., 1,1km V
26 Srp2017 RUN4FUN: 9km seběh z Černé hory
26 Srp2017 RUN4FUN: 9,5km volný běh Černá hora
26 Srp2017 RUN4FUN: 4km R, rozcv., 1,3km V
25 Srp2017 RUN4FUN: 3,4km výklus z Friesovek
25 Srp2017 RUN4FUN: 1,5km R, rozcv., 5x30SBC, 5x rov., 0,5km V
25 Srp2017 RUN4FUN: 19,3km volný běh Sněžka
25 Srp2017 RUN4FUN: 1,9km klus + rozcv.
24 Srp2017 10,3km volný běh Liščí hora
24 Srp2017 3km výklus po tréninku
24 Srp2017 6,6km kop.tempově Lom - Bufet
24 Srp2017 6,3km seběh do Lomu před tréninkem
23 Srp2017 20,6km volný běh v kopcích 5:51 min/km
23 Srp2017 4,6R,rcv.,5x100(100)/4x500(1´10mch)/5x100(100)/4x500(1´10)/5x100(100),7,2V
22 Srp2017 RUN4FUN: 3,3km R, rozcv., 1500-1000-800-600-400-200(200mkl), 3km V
22 Srp2017 19km volný běh
21 Srp2017 15km volný běh
20 Srp2017 5,9km seběh na start
20 Srp2017 Sparkasse Sternstein Bad Leonfelden, 1. místo
20 Srp2017 rozcv., 3x rov. před startem
20 Srp2017 3,5km rozklus před startem
20 Srp2017 3,3km klus na lačno + rozcv.
19 Srp2017 2,7km výklus po závodě
19 Srp2017 KTRC Lipenský půlmaraton, 1. místo (TR)
19 Srp2017 4x rov. před startem
19 Srp2017 3km rozklus před závodem, rozcv.
19 Srp2017 4km R, rozcv., 5x100(100mkl), 1,2km V
17 Srp2017 RUN4FUN: 2,6km R, rozcv., 3x 100-200-300m(mkl zpět), 2,6km V
16 Srp2017 3,1R,5x100/18s,10x400kop/109-106-106-104-103-100-100-99-99-99s,2x100/18,2V
15 Srp2017 RUN4FUN: 2km R, rozcv., 500-1000-1250-1000-500(250mkl), 2,1km V
15 Srp2017 22,5km volný běh
14 Srp2017 23,5km volný běh
13 Srp2017 19,2km volný běh v kopcích Winterstaude 1877m , 6,4km volný běh na lačno
12 Srp2017 3,3km výklus po závodě
12 Srp2017 Outdoortrophy, 6.místo běh (3.celkem)
12 Srp2017 rozcv., 1,1km opětovný rozklus před opožděným st., 5x rov.
12 Srp2017 4,3km rozklus před startem
12 Srp2017 2,6km klus na lačno před závodem
11 Srp2017 5,1km R, rozcv., 5x rov., 1x200 svižně, 2km V
10 Srp2017 7,6km lehký klus
10 Srp2017 6km klus
9 Srp2017 3km R, 3x100(100mkl)/21-20s, 2x4km(250mkl+2´30P)/15:18,15:16min, 2km V
9 Srp2017 6,3km seběh po tréninku
9 Srp2017 6,2km lehce stup.tempo Zvičina 30:05min (av.TF154)
9 Srp2017 1,3km R, 2x rov.
8 Srp2017 RUN4FUN: 4,1km R, rozcv., 500-500-1-1-500-500(250mkl), 1,5km V
8 Srp2017 30´do TF110+30´do TF120+zbytek do TF135
6 Srp2017 WORLD LONG DISTANCE MOUNTAIN RUNNING CHAMPIONSHIPS, DNF
6 Srp2017 2,1km lehký rozklus před závodem, rozcv., 3x rov.
5 Srp2017 2,5km R, rozcv., 2,2km klus, rozcv., 5x rov., 400m svižně, 2,4km V
3 Srp2017 8,2km lehký klus
2 Srp2017 8km lehký klus
1 Srp2017
1,7km výklus po tréninku
8,4km mírné tempo 3:54/km (av.TF151)
3,2km rozklus před tréninkem + rozcv.
1 Srp2017
6km klus na lačno

ZA ČERVENEC 607KM
31 Čvc2017
6,3km seběh ze Zvičiny
31 Čvc2017
6,2km tempo Zvičina 29:30min (TF do 160)
rozcv., 3x rov.
3km rozklus před tréninkem
30 Čvc2017
36km dlouhý běh v kopcích 5:17 min/
29 Čvc2017
7,5km rege klus 5:05 min/km
28 Čvc2017
8km R + 10km lehké tempo av.3:54/km(av.TF 142!) + 3km V
27 Čvc2017
RUN4FUN:3,8km R, rozcv., 3x5x100(100mkl)/19s, 1500m stup./5:23min, 3km V
26 Čvc2017
6,5km rege klus
26 Čvc2017
15km volný běh + 10x lehká rov. + 1km V (spojitě)
25 Čvc2017
6,1km rege klus (v závěru 5x rov.) 5:25 min/km
25 Čvc2017
45´R + 51´tempo kopec + 55´seběh
24 Čvc2017
19,6km volně kopec Rauchkofel (dost technické dolu!)
23 Čvc2017
15km výklus rovina po závodě
23 Čvc2017
1,5km výklus po závodě
22. Obergailthaler Mauthen Alm berglauf, 2.celk., 1.kat
23 Čvc2017
3x rov. před startem
23 Čvc2017
3,1km rozklus před závodem
22 Čvc2017
3,7km R, rozcv., 5x100(100)/19s, 500m/1:41min, 2km V
21 Čvc2017
6km R, rozcv., 2x5x100(100)/20s, 1500m stup./5:09min, 3km V
20 Čvc2017
10,1km volný běh
20 Čvc2017
10,1km volný běh
19 Čvc2017
5km R, roczv., 3x5x100(100)/17s, 2km V
19 Čvc2017
21,3km lehký běh na kopec Hochstein
18 Čvc2017
7,9km volný běh (v závěru 10x rov.)
18 Čvc2017
39´R, 4x15´svižně kop.(3´mch), 1h17´seběh
17 Čvc2017
19,5km volný běh v menších kopcích
17 Čvc2017
10,3km klus na lačno
16 Čvc2017
1,7km výklus po závodě
Grossglockner berglauf, 5.místo celkem, 2.kat.
3x rov. před startem
3km rozklus před závodem
15 Čvc2017
3,5km R, rozcv., 5x rov., 500m/1:44min, 2km V
13 Čvc2017
8km lehký klus
12 Čvc2017
10km lehký klus
11 Čvc2017
8,2km seběh ze Zvičiny
11 Čvc2017
7,1km kop.lehce stup.v 15´v závěru
11 Čvc2017
0,9km R, rozcv., 3x50m rov., 0,7km V
10 Čvc2017
3,2R,5x100/18,6x1200,2x1000(2´P)/4:04-05-06-05-04-04-3:12-3:12,2,3V
9 Čvc2017
20,4km volný běh
8 Čvc2017
5km R, 5x rov., 2km V (spojitě)
8 Čvc2017
15km volný běh
7 Čvc2017
37,5km dlouhý běh v kopcích Lomnice-Tábor-Kumburk
6 Čvc2017
6,1km regenerační běh
6 Čvc2017
5,9km seběh po tréninku
6 Čvc2017
7,6km tempo kopec Černá hora (po trati MS 2013)
6 Čvc2017
3km rozklus před tréninkem
5 Čvc2017
6km rege klus před spaním
5 Čvc2017
3,8km seběh po tréninku
5x 960m kopec /+116m //5:17-5:23-5:20-5:17-5:13min
3,7km R, rozcv., 3x rov.
4 Čvc2017
24km volný běh v lehkých kopcích
3 Čvc2017
6,3km seběh po tréninku
6,2km tempo Zvičina 28:31min
4,4km R, rozcv., 3x rov.
2 Čvc2017
18km volný běh
1 Čvc2017
4,1km R, 5x100(100)/19-16s, 6x1km(1´P)/3:20-18-19-21-20-20min, 3km V

Misurina skymarathon

Není stát, kde by horský běh byl více populární, než Itálie a nejen proto jsem se 10.9. postavil na start dolomitského dobrodružství jménem Misurina Sky Marathon. Den po Dolomitenmannovi, který je každoročně mým podzimních vrcholem byla Misurina vhodnou alternativou, jak držet krok s dolomitenmanským týmem Technika Brno. V sobotu jej povzbudit v nedalekém Lienzu a v neděli se realizovat a pokusit se prodat maratonskou formu „za kopcem“ v italské Misurině. Sobotní vyladění v Lienzu jako support na tratích Dolomitenmanna bylo víc než motivující, neboť tým ASS TECHNIKA BRNO EXTREME již počtvrté za sebou vybojoval pódiové amatérské umístění. Výborná týmová organizace pod vedením Rudiho Drnce nese ovoce a tento rok to nebyl jediný úspěch. Outdoor trophy a Liptov ride jsou toho důkazem. Vždy na bedně a pro příští rok tak zůstávají nemalé cíle minimálně k obhajobě.

Misurina je malé městečko nad Toblachem, kde u stejnojmenného jezera každoročně startují borci vstříc překrásné trati okolo skaliska Tre Cime. Letos byla předpověď bohužel až děsivá. Obrovské srážkové úhrny nedávaly sebemenší možnost, že se obloha projasní a tím pádem i teploty na hranici a spíše pod hranicí deseti stupňů, neboť start byl už v rovných osm hodin ráno ve výšce 1800 m. Deset minut před osmou to ještě vypadalo, že na startu nikdo nebude, ale o pět minut později se už celý peloton těsnal pod startovním obloukem, aby se vydal vstříc dešti.

První kilometry okolo jezera společně se závodníky skyrace ukrajujeme poměrně ostře okolo čtyřech minut na kilometr a to střídavě trvá až skoro do desítky, před kterou mi na hodinkách svítí dokonce 3:24/km. Už chápu, jak je možné, že tento závod měří opravdu 41km a nestrávíme tam celý den. První ostré stoupání zpočátku po alpské louce, poté řečištěm znova na louku k horské chatě, zde se dozvídám od zlomených soupeřů, které dobíhám, že lídr skyrace má na čele 4 min náskok a že ho mám doběhnout – asi jsem vypadal ambiciózně. Bez váhání jsem vyrazil za ním, ale po chvíli dotáhl jen dalšího maratonce a do závěru skyrace, který odbočoval cca v polovině trati skymarathonu jsem to již nestihl, ale i tak jsem se na čele maratonu citelně osamostatnil a získal řekl bych rozhodující náskok. Vzhledem k počasí jsem pouze věděl, že organizátoři vynechali nějakou vrcholovou pasáž, ale vzdálenost by měla být stejná. Nicméně vloni se kvůli počasí finišovalo už okolo 3h 20min a tak jsem i letos doufal v tuto variantu a když jsem ve vrcholových partiích okolo 2450 m mrznul a uvažoval, že si obléknu bundu, tak jsem si stále připomínal tuto variantu a ujišťoval se, že to ještě pár minut vydržím a pak už začnu klesat do cíle. To se ale moc nedělo, spíš se stoupalo a v husté mlze místy postupovalo dost orienťácky. Nyní s odstupem vidím, jak velké štěstí jsem měl, že jsem vše trefil a v zimě zvládl. Postupně se opravdu začalo kolo 2h 40 klesat a hned vzápětí přišel první a naštěstí poslední pád. Odnesly to hodinky, naražený prst a naražená žebra, ale ve zmrzlém stavu, ve kterém jsem se nacházel, jsem vlastně nic nevnímal, posbíral se a upaloval dál. Po dlouhém seběhu, kde jsme ztratili tisíc výškových metrů, jsem už vyhlížel zmíněnou variantu s cílem na 3h 20, ale přišel pouze další táhlý kopec, bahno, kravince a ještě 40 min dřiny, než jsem opravdu zpozoroval místo, kam jsem doběhl při rozklusu a věděl, že to už budu jen kilometr do cílové brány. Doběh jsem si už užil a zapomněl dokonce na zimu, která se do mě pustila jen o pár minut později.

Překvapivě jsem závod zvládl bez jakékoliv krize, bez křečí, téměř bez občerstvovaček, na tři gely, s rezervou a vyhrál o 6 min před druhým Italem Dani Jungem a Polákem Krawczykem. Absolutní spokojenost s průběhem a výsledkem podtrhla skvělá organizace Italů, kteří mají běh v horách opravdu rádi a je radost zde závodit, příště ale rozhodně s typickým azurovým počasím!

Mohar berglauf

Běh na Mohar, krásný kopec s výškou jen těsně nad 2600m, zakončil přípravu směřující k „opravnému“ maratonu po MS. Pro reparát jsem si vybral 10.9. Misurina sky marathon a Mohar berglauf 2.9. byl výborným testem. V dnešní době by se závod tohoto typu nazýval jasně vertikálním kilometrem, protože parametry 6,08km/+1350m jasně splňují všechny parametry. Na místní rakouský závod v oblasti Korutan se, jak již to v Alpách bývá, sjela konkurence jak na závod světového poháru. Výhodný termín týden před Dolomitenmannem se rozhodlo využít více soupeřů, aby vytestovali, co se v přípravě na vrchol sezóny povedlo. Vzhledem k tomu, že na startu stál Manuel Siebald (4. z Grossglockner Berglauf) a Robert Start (5. z Grossglockner Berglauf a 7. z Grossglockner ultra) a také Silvio Wietschnig (pravidelný účastní Dolomitenmanna), tak bylo jasné, že nepůjde o tréninkový závod, ale bude se od začátku šlapat do plných. Manuel prokázal, že Mohar je „jeho“ kopcem, vždyť se narodil v pořadatelské vesnici a hned od počátku diktoval nehorázné tempo. To se pokusil zachytit pouze Robert Stark. Mě bylo na třetím místě jasné, že takto to nepůjde a po ostrém tréninkovém týdnu jsem si musel ze skupiny už po 500m vystoupit a raději spoléhat na své tempo. Ani Robert ovšem Manuelovi nestačil a ten nakonec vytvořil výborný traťový rekord 5min řed druhým v cíli, což byl nakonec Silvio, který rozvážným tempem, kterým mě dotáhl asi v polovině trati nakonec Roberta v cílové „rovince“ předběhl. Dobré bylo, že boj o 2. – 4. místo dělily jen vteřiny a tak ačkoliv jsem si tentokrát doběhl pouze pro brambory, tak ze sportovního hlediska to byl dobrý výsledek a dobrý test před maratonem. Kategorii jsem nakonec ovládl a tak i přes tento výkon jsem vystoupal na stupeň nejvyšší. Krásné vyhlášení na Glockner blick, vysokohorské chatě 2050m vysoko bylo v závěru skrápěno deštěm a přes noc napadl sníh, proto měli organizátoři velké štěstí, že fronta přišla těsně po závodě, jinak by to bylo velmi zajímavé závodit začátkem září na sněhu. Takto počasí nakonec vyšlo a v cíli jsme si mohli sáhnout na kříž bez omrzlin.

Sternstein berglauf

Jižně od lipenské přehrady u rakouských sousedů se v neděli konal závod rakouského vrchařského poháru, kterého jsem se v dílčích podnicích letos již několikrát zúčastnil a opět nezklamal. Krásná atmosféra malého města, které v neděli žije svým závodem mě nadchla a ačkoliv samotný závod nebyl přesně šálkem mé kávy, tak stojí k doporučení. Již na start jsem šel s vědomím, že úspěch na tomto závodě nebude jednoduchý, neboť tempo, kterým se běhává je spíše sprintem, na který v současné maratonské přípravě nejsem aklimatizovaný. Mladí místní borci si zde hájí prestiž a tak obrat je o pódium byl těžký úkol. Veškeré domněnky se potvrdili hned v prvních metrech, kde do čela vyrazila skupina mladých nadupaných atletů, ale po chvíli koukání po sobě se tempo uklidnilo a ačkoliv jsem zrovna já byl ten, který by měl být raději vzadu, tak jsem skočil na špic a znovu zatopil pod kotel, abychom prvním kilometrem proběhli jak na rovinaté desítce. Hned poté začal kopec a zde se překvapivě nikdo vpřed nehnal a to byl dobrý signál, že na to nikdo extra nemá, proto jsem si držel své a na horizontech snažil vždy udělat pár rychlých kroků, protože jsem věděl, že na trati dlouhé 6,2km je třeba se stále jen do tempa nutit a na odpočinek zkrátka čas není. Postupně se mi podařilo očesat čelo až na jedince, kterým jak jsem později zjistil byl reprezentant v běhu na lyžích a účastník MS Max Hauke. Asi až za polovinou tratě jsem ho s vypětím všech sil mírně setřásl na rozdíl jen pár metrů a doufal, že se náskok budu prohlubovat. To se ovšem nestalo a Max na mě zle dotíral až do posledních metrů a výsledný náskok jen v řádu vteřin svědčí o tom, že jsem si nemohl dovolit ani chvilku odpočinku a proto finiš do sjezdovky se opravdu zajídal, navíc s KTRC Lipenským půlmaratonem z předešlého dne v nohou. Vše se ale podařilo a po chvíli vydýchání jsem se v cíli mohl vylézt rozhlédnout do kraje z krásné rozhledny a vzápětí si užít seběh do startovního města, kde proběhlo krásné vyhlášení, pro mě s příchutí absolutního vítěze a navázání tak na traťový rekord, o kterém tu doposud mluví a drží ho náš skvělý maratonec Honza Bláha časem těsně nad 24min. Ikdyž jsem za ním zaostal o 3min, tak to na místní poměry není špatné, hlavně vzhledem k přípravě, která pro mě je spíš nyní na závod okolo 3-4h. Po sportovní i organizační stránce není tedy co vytknout a jen se opět potvrdilo, že Rakušané závody dělat umí!

KTRC Lipenský půlmaraton

Překvapení po všech stránkách!

Lipno, neboli české moře, patří k vyhlášeným prázdninovým lokalitám, ale skupinka okolo Martina Dvořáka a jeho SportGroup.cz zde vytvořili také prvotřídní sportovní akci – Sportovní Festival v rámci kterého se běžel další díl běžeckého seriálu s názvem Kilpi Trail Running Cup Lipenský půlmaraton. Nechybělo mnoho a vše bylo v ohrožení, ale pořadatelský tým předvedl sportovní srdce a s vypětím sil závod uspořádali tak, že noční vichřice, která se přehnala okolím a poničila vše, co ji přišlo do cesty, byla jen historkou, které leckdo jen těžko věřil. Ale fotky nelžou a ještě pár hodin před startem byly veškeré připravené stany, oblouk v nenávratnu zničeny bouří. Sehnat a vystavět nové stanové městečko stojí úsilí, ale odklidit stromy z trasy tak, aby byla připravena pro závod se zdálo být téměř nadlidským úkolem, ale i to pořadatelé zvládli. Výsledkem byl skvělý závod, který si všichni zúčastnění pochvalovali a naprosto užili.

Rekord? Dnes ne!

Lipenská trať patří dle mého názoru k těm nejhezčím, co v české republice v termínovce trailových závodů máme. Pěkné kopce s přesto běhavými pasážemi, krásnými traily po kořenech i seběhy po loukách. Tento závod obsahuje opravdu vše, na co si jen běžec vzpomene. To co nechybí je i kvalitní obtížnost, vždyť až v závěru běžci stoupají po schodech na Stezku v korunách stromů a poté ještě na Alpskou vyhlídku. Teprve poté lučním seběhem do cíle, před kterým si každý ještě mohl vychutnat svou chvilku slávy při průběhu lipenskou přístavní kolonádou.

Od startu se ujal diktování tempa Vladimír Srb, který se postaral o to, že se hned do úvodního stoupání začalo patřičně zostra, už zde byl základ pozdějšího traťového rekordu, v který na podmáčeném terénu ten den nikdo nevěřil. Asi od čtvrtého kilometru v mírném seběhu se mi podařilo na čele osamostatnit a v nejprudším stoupání a zejména následném kamenitém seběhu svůj atak potvrdit, poté jsem si již držel své tempo, ale v polovině tratě jsem zaznamenal mezičas, který byl s dostatečným náskokem na traťový rekord. Ačkoliv jsem s vědomím dalšího závodního startu hned den poté, šetřil, tak posledním seběhu jsem přeci jen trochu tempo vystupňoval, abych si traťový rekord připsal na své konto. To se bez problémů podařilo a závod se od začátku až do cíle vyvíjel velmi idylicky, kéž by bylo víc takových, kdy má člověk rezervu a přesto získá traťový rekord. Prima vyhlášení dovršila sauna v místním Aqua centru, které je jen pár metrů vzdáleno od centra závodu. Chladnější počasí tak nebylo překážkou a na běh naopak vyhovující. Proto, jestli váháte, kam vyrazit na běžeckou dovolenou, či jen prodloužený víkend, určitě by Lipno v období konání KTRC mělo být ve vašem hledáčku!

ASS Technika Brno mezi elitou extrémních štafet!

Již jedenáctou sezónu se několikrát ročně tým ASS Technika Brno staví  na start těch největších závodů extrémních štafet. Nejen tato dlouhověkost je důkazem kvalitních výkonů. Jsou to hlavně tituly z mistrovství republiky a z největších závodů tohoto typu na světě – Dolomitenmann a Outdoortrophy.

Letos se Technika Brno blýskla hned zjara vítězstvím na slovenském území, kde ještě na sněhu bojovala v netradičním čtyřboji běh-skialp-bike-kajak. V srpnu ve svém tažení tým pokračoval v rakouském Lindau, kde na Outdoortrophy bral bronz. Již tento víkend se popere o čtvrté umístění na bedně za sebou na legendárních tratích Dolomitenmanna.

Konkurence bude jako každý rok neuvěřitelně kvalitní. Do rakouského Lienzu se sjely týmy z celého světa. V běžecké části zaujme určitě souboj čerstvých mistrů světa v běhu do vrchu z Ugandy (Kiplangat) a v dlouhém horském běhu z Eritreje (Mamu). Velmi zajímavé bude porovnání s vynikajícím norským skyrunnerem Angermund-Vikem, či Italem Götchem. Svou sílu budou chtít předvést i Američan Gay, Turek Arslan, Švýcar Egli, Němec Palzer, či Slovinec Kuhar. O své místo na slunci zabojují i Češi. Po dlouhé době bez Roberta Krupičky, který své místo tentokrát přepustil premiantovi Honzovi Janů, který by se měl papírově o prvenství mezi Čechy utkat s Ondřejem Fejfarem. V dresu ASS Technika Brno se po delší době, premiérově na takové trati, ukáže Dominik Sádlo, který by jim chtěl určitě šlapat na paty. Jak vše dopadne se dozvíme již tuto sobotu 9.9.2017 při jubilejním 30. ročníku RED BULL DOLOMITENMANN!

Outdoortrophy

Týden po mistrovství světa byl ve znamení týmového vrcholu sezóny. Díky profi-amatérskému systému Dolomitenmanna, kde umístění v top 20 znamená vstupenku do profi, nebo rok pauzy, se mi pro letošek do amatérské kategorie uzavřela vrátka. Velkou výhodou tedy byla právě Outdoortrophy, což je obdoba Dolomitenmanna, která se ovšem koná pouze jednou za dva roky. Tedy štěstí, že i tak jsem pro tento rok mohl být na startu velkého týmového závodu. Po lapáliích z MS to byl jeden z velmi obtížných okamžikům. Nedalo se moc dobře předvídat, jestli se dokážu během pouhého týdne vrátit do kondice a v případě, že ano, tak do jaké. O to horší byl fakt, že jsem měl skvěle složený tým, asi zatím nejlépe, v jakém jsem měl tu čest startovat. Jednalo se o opravdu mezinárodní rakousko-německo-českou formaci: Milan Janata (běh do vrchu), Marco Hollaus (paragliding), Hannes Eigner (kajak), Jan Fojtík (bike). Z toho zejména jméno Hannes Eigner a bronzová olympijská medaile vyčnívá opravdu  vysoko. Ale i ostatní borci patří k absolutní špičce ve svém oboru.

Ještě v den závodu jsem nebyl zcela ve formě a cítil bolest nohou, ale se startovním výstřelem se svaly postupně uvolnily a doběh ve společnosti Manuela Siebalda, kousek za Tomášem Lichým, byl velmi dobrým týmovým vkladem. Ostatní dostály papírovým předpokladům a třetí místo bylo velkým zadostiučiněním po všech problémech dní minulých. Skvělou třešničkou na dortu bylo i umístění druhého týmu ASS Technika Brno Extreme, za který pravidelně startuji na podobných akcích.

Vše, nebo nic… nic!

Od listopadu 2016 jsem začal přípravu zcela koncepčně jinak, než v minulých letech. Vše bylo podmíněno jasným cílem – MS v horském maratonu 2017. Závod, do kterého jsem se nominoval 10. místem z roku 2016 byl o to větší motivací, že za medailí jsem zaostal jen o pár minut. Za normálních okolností myslet na medaili v závodě mistrovství světa je třeba až moc velký cíl, ale v maratonu? Tam se může stát cokoliv, pád, nepřízeň počasí, bloudění… a když jste jednou v dosahu, tak i ve sportu se zázraky dějí. Navíc loni jsem nepodstoupil klasickou celoroční maratonskou přípravu a tak co kdyby to bylo ještě lepší? To mi hučelo v hlavě při dlouhých zimních trénincích, kdy jsem nabíral objemy na lyžích až k 25 hodinám čistého tréninkového času týdně, posléze vyrazil na soustředění do tepla a sestavil závodní kalendář s jedním vrcholem. Postupně jsem se naučil běhat pomalu a využívat tukový metabolismus. Dvouhodinové tréninky přestaly být dlouhé a ačkoliv při jarních testech na silnici rychlost nebyla 100%tní, tak to na horského maratonce nebylo nejhorší.

Tvrdý sport!

Příprava před MS gradovala přesně dle plánu a přípravné starty z plného tréninky dopadaly i tak na jedničku většinou v traťových rekordech. Vše vyšlo ideálně, avšak nikdy bych nevěřil, že devět měsíců perfektní práce se dá zazdít během pár dní. Bohužel dá! Dle osvědčené matice (z loňska, z PIM atd.) jsem najel na přesný tréninkový model závěrečných dní před závodem včetně superkompenzační diety, která mě vždy tak podržela. Je to prostředek, díky kterému jsme vždy v den D běžel ještě o trochu lépe, než bych si tipoval. Jenže letos bylo vše jinak. Při pohledu do zpětného zrcátka, je myslím třeba vzít v potaz, daleko širší souvislosti, než jen pár dní. Dříve jsem dietu používal při tréninku, kdy jsem daleko více pracoval v sacharidovém metabolismu. To jsem průběžně celou letošní přípravu měnil. S tím je spojená i změna stravy a úbytek váhy. To byl základní kámen úrazu. Vše sice bylo vyzkoušené, ale na dlouhodobých jiných tréninkových základech a v jiné intenzitě. Nyní se potvrdilo čeho je moc, toho je příliš. Dietu jsem podstoupil opravdu tvrdě a tréninky také. Vše bylo dotažené do maxima a jak je známo pohybovat se na hraně je občas zrádné. Já ji bohužel těsně přesáhl s fatálním následkem. A co se stalo? Kdo zná princip diety, tak ví, že v prvních třech dnech je nutné tělo vybrat ze sacharidů zejména tím, že se konzumují bílkoviny, tuky a relativně tvrdě se trénuje. To bylo vše v pořádku, tělo jsem vybral brilantně. V druhé části je třeba naopak sacharidy doplnit při minimálním tréninku, ale POZOR!!! Rychlost doplňování sacharidů je zásadní! To se bohužel nikde moc nedozvíte. Já se to dozvěděl až tak, když jsem je doplnil moc rychle a jelikož glykogen váže vodu, tak během dvou dní přibral horentně na váze. To samozřejmě nebylo nic jiného než voda. S tím se postupně tvořil glykogen. Vše doznělo v den D. V tu chvíli se stane to, že jsou svaly napumpované doslova k prasknutí a když je zatížíte, tak kapiláry skutečně popraskají a vy máte pocit, jak když jste po tom nejtěžším závodě v životě. Nohy bolí, nejdou ohnout v kolenou. Svaly pálí, což je způsobené i přemírou glykogenu, který když se začne pálit, tak jeho odpadním produktem je laktát. Výsledkem je už při malé intenzitě svalová dysfunkce. Až taková, že při přetížení je sotva možné chodit.

Co s tím?

Vyrovnat se s tím, že se na něco člověk rok připravuje a pak to neprodá, ačkoliv do poslední chvíle byl v životní formě, je velmi těžké, ale bohužel i to sport přináší. Byla to pro mne největší lekce, kterou jsem kdy od běhu dostal a doufám, že už takovou nepodstoupím. Hledat motivaci do dalšího startu na takovém závodě je obtížné, ale nutné! Zásadní je, jak moc tato zkušenost ovlivnila výkonnost a svalovou funkci. Nyní už mohu snad říct, že je vše v normálu a cesta k tomu nebyla opět snadná. Hned po MS bylo nutné se zbavit vody, tzn. málo pít (cca 1l denně), pít urologické čaje, zjistit stav krve, zdali nedošlo k odplavení minerálů. Vše naštěstí postupovalo nadějně k tomu, abych už týden na to mohl být součástí štafety slavné Outdoortrophy v Rakousku. To se opravdu podařilo a ohromnou zásluhu na tom mám MUDr. Jan Hiblbauer z URAN+, který dohlíží již delší dobu na můj zdravotní stav. Bohužel nyní vidím, že stačila tři dny před MS konzultace a mohlo být vše jinak, neboť jeho zkušenosti ze světa kulturistiky jsou výjimečné a moc dobře ví, jak operovat s takovou dietou.

Závěrem!

Že dieta funguje je nezpochybnitelné! Důkazem je třeba vynikající výkon Roberta Krupičky, který 6. místem dosáhl v Itálii na famózní výsledek. Principiálně jsme přitom udělali oba to samé, akorát s jinou intenzitou a výsledek? V případě potřeby a dotazů ohledně diety mi klidně napište, přeci jen na internetu se dozví člověk jen ten hrubý princip, ale detaily za hranou už nikoliv. Nepřál bych nikomu podobnou zkušenost!

Obhajoba bude nesmírně náročná, říká desátý muž světa

V loňském roce dosáhl Milan Janata životního úspěchu, když ve Slovinsku na mistrovství světa v horském maratonu získal desátou příčku a jak on sám říká, tak překvapil sám sebe. Už v neděli 6.8. se v italské Premaně pokusí tento výsledek obhájit. Jak probíhala příprava a jaké jsou ambice?

 

Loni si dostal důvěru reprezentace a svou šanci dokonale proměnil. Změnil si něco v přípravě?

Změn bylo hned několik. V Podbrdu jsem se postavil na start vůbec svého prvního horského maratonu a nevěděl, co od sebe mohu očekávat. Vše jsem ale tehdy vsadil na jednu kartu a příprava se vyplatila. Vyzkoušel jsem si, že na těchto tratím mohu mít budoucnost a s tím jsem šel do této sezóny. Od zimy jsem pracoval na objemu zejména na lyžích a definitivně přizpůsobil svůj závodní program horským maratonům, abych nabral zkušenosti. Změna je tedy v tom, že letos jsem absolvoval od dubna hned několik dlouhých závodů, například v Anglii 3Peaks marathon, v polsku Chojnik, nebo na trati loňského MS ve Slovinsku. Zapracoval jsem na speciálních maratonských trénincích a definitivně opustil silniční běhy.

 

V jaké formě se cítíš pár dní před odjezdem a s jakou ambicí do Itálie cestuješ?

Model finální přípravy jsem zvolil hodně podobný tomu loňskému, akorát jsem absolvoval více soustředění v Alpách. Z posledního z nich jsem přijel před týdnem a v rámci něho zvládl start na Grossglockner berglauf, kde jsem 5. místem celkově vylepšil nejen své prozatím nejlepší umístění, ale o dvě minuty posunul také nejlepší čas. Po týdnu tvrdých tréninků, což znamenalo 165 km a 6 500 nastoupaných metrů jsem ještě zvládl místní kratší běh do vrchu, kde mě o vítězství připravil pouze keňský závodník, ale i tak ztrátu dvou minut považuji za dobrý signál před MS. S ambicemi jsem však opatrný. U maratonu se nedá nikdy predikovat, loni vše vyšlo na výbornou, ale zároveň vím, že i když člověk udělá vše, tak se to nemusí povést. Proto budu spokojen, pokud se mi podaří na trati nechat vše, co jsem v tréninku získal.

 

Víš tedy alespoň něco o soupeřích? Zajímáš se o tyto věci před startem?

Vím pouze to, že konkurence bude obrovská. Giir di mont, v rámci kterého se MS běží je tradiční závod, spíše by se dalo říci skyrace a je charakteristický svým náročným terénem a seběhy. To přivede na start čistokrevné skyrunnery, kteří loni MS vynechali, protože byl závod spíše „běhavý“, než „lezecký“. Navíc Itálie těmito běhy žije a je velmi prestižní být na startu. Bude to zcela jiný závod, než v Podbrdu, ale těším se a soustředím se na sebe, než na ostatní.

 

Obergailtaler berglauf

Menší, avšak kvalitně obsazený závod blízko italských hranic, to byl Obergailtaler berglauf. Z malebného městečka Mauthen vedla zavedla osmikilometrová trasa závodníky na chatu Enziang hütte, kde proběhlo i perfektně zorganizované vyhlášení. Přátelská atmosféra tryskala z každého z mnoha organizátorů a právě proto se vyplatí na podobný závod do zahraničí zavítat. V Rakousku mají zkrátka běhy do vrchu velmi rádi a na závodech samotných se to odráží.

Překvapením hned u prezence byla přítomnost keňských běžců. Očekávaný start výborného místňáka Markuse Hohenwartera byl téměř samozřejmostí, ale příjezd takové kvality byl spíše udivující. Nedávalo to proto možnost taktizování, nebo jakýchkoliv spekulací a hned po startu z místního volnočasového centra se uhánělo vstříc cílovému převýšení, které činilo 800m, tedy rovná stovka na kilometr, což znamená standardní a dle dosahovaných časů relativně rychlý závod v tempu okolo 5min/km. To se potvrdilo a po krátkém rovinatém úvodu se ve stoupání hned okolo tohoto tempa čelo pohybovalo. Zde se dle předpokladu usídlil keňský běžec, kterému se asi do druhého kilometru pokoušel sekundovat Hohenwarter. Já jsem se držel s malým odstupem na třetím místě a čekal, jestli přeci jen přijde moje šance v dalším průběhu závodu. Postupně jsem se opravdu dočkal, když jsem se na druhé místo začal přibližovat a asi okolo třetího kilometru se mi opravdu podařilo Markuse dotáhnout. Chvíli jsem si chtěl odpočinout, ale tempo se mi zdálo pomalé a tak jsem raději na nic nečekal a zkusil nastoupit. K mému úžasu se to hned na první pokus podařilo a získal jsem si drobný náskok, který jsem chtěl ale co nejrazantněji navýšit a s tím korespondovalo i tempo. Docela jsem se v tu chvíli obával, jestli jsem nepřecenil své možnosti a Markus mi to ještě třeba po dvou kilometrech svým stupňovaným tempem na domácí trati nevrátí, ale neměl jsem co ztratit. Naštěstí jsem vydržel tempo dokonce mírně navyšovat a ačkoliv na vítěze jsem ztratil dvě minuty a už se mu nedokázal přiblížit, tak zhruba stejnou porci jsem získal na třetího v cíli. Druhé místo byla tak naprosto uspokojivé a zejména výkon predikuje dobrou formu před nadcházejícím MS, tak snad se vše podaří dotáhnout do konce a 6.8. v italské Premaně bude o co bojovat!

PLÁNOVANÉ AKCE

16.9. Drei Zinnen Alpin lauf (AT)
23.9. Jilemnice - Žalý (CZ)
30.9. Run Tour Praha (CZ)
8.10. Maraton HK (CZ)
21.10. Trofeo Vanoni (IT)

OSOBNÍ REKORDY

absolutní

5km - 15:49
10km - 32:00
15km - 49:55
21,1km - 1:11:31
42,2km - 2:36:28

tréninkové

100m - 13,5
200m - 29,8
300m – 46,7
400m - 61,3
500m - 1:23,4
800m - 2:23,5
1km - 2:57,6
1,5km - 4:35,7
2km - 6:07,4
3km - 9:33,2
4km - 12:53,9
5km - 15:49,1
7km - 24:32,6
10km - 35:23,7
12km - 43:34,4

Archiv příspěvků